Knižní tipy

Rozkodrcaně ke svobodě a imaginaci

Autobiografická série Visa Transit patří mezi bizarními díly francouzského umělce Nicolase de Crécyho k tomu „nejnormálnějšímu“. Psal se rok 1986 a tehdy sotva dospělý autor (1966) vyrazil se svým bratrancem na punkově laděný roadtrip rozkodrcaným Citröenem Visa. V prvním díle jsme je sledovali na cestě skrze Itálii během na svou dobu stále dobrodružného výletu za železnou oponu do Jugoslávie a Bulharska; ve druhém, česky nedávno vydaném díle vzpomíná de Crécy na divoké ulice Istanbulu a horké pláně Turecka. Nejde však jen o anekdotické vyobrazení mladistvě vedeného výletu, de Crécy jde hlouběji. V prvním díle vzpomínal na dětství, třeba na křesťanské tábory, čímž letmo nakousl cosi z francouzské polemiky o vlivu náboženství na dětskou duši – a cesta autem je pak cestou k dospělosti. Ve druhém díle se odchýlí od Turecka a věnuje se též cestě do Vitebska, kam v devadesátých letech zavítal na konferenci. Nebrání se ani řadě surreálně laděných scén, kdy ho ve snech pronásledují umělci Henri Michaux a Max Jacob. To všechno v cigaretovém oparu a s rozházenými knihami básní na sedadle je spolu s rozvrkočenou kresbou (s odkazy na Turnera, Canaletta či Chagalla) přemýšlivým odrazem nostalgie, mládí, objevování, imaginace i krásy svobody.
Michael Fiala