Poslední mocné tabu

Ve slušné společnosti se prý o penězích nemluví. Tuhle zásadu našich rodičů a prarodičů si i dnes často neseme do vztahů. Praxe ale ukazuje, že otevřený rozhovor o tom, kdo bude platit co, jestli budeme mít společný účet, co se bude dít, když jeden z páru přijde o práci, vážně onemocní nebo se bude starat o dítě, může spoustu věcí projasnit a usnadnit. A nestačí jen jeden. Finance se totiž tak jako tak nad vztahem vznášejí po celou dobu jeho trvání. 

A pak přišla krize

 Kateřina se svým partnerem otázku peněz během jejich dvacetiletého vztahu řešila opakovaně. Brali se velmi mladí těsně po dokončení vysoké školy, a protože záhy otěhotněla, rovnou vpluli do obvyklého modelu, v němž žena především pečuje o děti a převážně na muži je finanční zajištění rodiny. Finance shromažďovali na společném účtu, z něhož vše platili.

Když se Kateřina (jméno bylo pro účel textu změněno) po rodičovské vrátila do práce, chtěla mít větší kontrolu nad vlastními i rodinnými penězi, což po menším konfliktu vedlo k rozhodnutí účty oddělit a rozdělit si hospodaření rodiny tak, že manžel financoval nájem nebo výdaje na auto a ona náklady na domácnost a děti. „Pokud bych se rozhodovala dnes, asi bych trvala na tom, abychom měli každý svůj soukromý účet a jeden společný,“ říká čtyřiačtyřicetiletá manažerka v sociálních službách.

Těsně před pandemií začal Kateřinin manžel podnikat v oboru, který covid následně zasáhl obzvlášť bolestně – v pohostinství. Ztráty začal vykrývat ze společných rodinných peněz a Kateřina to s rostoucími obavami sledovala. „Manžel se dožadoval podpory, navzdory tomu, že už to pro mě nebylo absolutně komfortní,“ říká. „Kdyby situace měla jasné mantinely a pravidla, asi bych to zvládla líp a pomohla bych mu. Ale v tu dobu jsem to vnímala jako nekončící dobu útrap.“ Krize se stále prohlubovala, až vyvrcholila rozchodem. Kateřina ale zdůrazňuje, že se páru podařilo rozejít civilizovaně a dnes mají korektní vztah.