Evropa se minulý týden ocitla v jiné realitě, než na jakou byla posledních třicet let zvyklá. Z vývoje několika posledních dní ale není stoprocentně jisté, že si to starý kontinent uvědomuje. Tři dekády budovaný mezinárodní vztah založený na spolupráci bývalých nepřátel studené války skončil. Ničím nevyprovokovaným napadením Ukrajiny dalo Rusko najevo, že přestává respektovat vývoj po rozpadu Sovětského svazu a je odhodláno pomocí síly obnovit svoji dominanci po sovětském vzoru.
Napadení Ukrajiny přitom nebyl akt náhlého rozhodnutí. Ruské vedení postupovalo velmi promyšleně, systematicky, na základě dlouhodobé přípravy. Na podzim zastavilo dodávky plynu do Evropy a uměle vyvolalo jeho nedostatek. Největší koncentrací armády v Evropě od srpna 1968 obklíčilo Ukrajinu. S tímhle pomyslným prstem na spoušti předložilo státům NATO požadavek na stažení vojáků Aliance z východní a střední Evropy, tedy i z Česka. Když bylo odmítnuto, zaútočilo na Ukrajinu, která o členství v NATO usiluje také.
Těsně předtím Rusko vypustilo do světa zdůvodnění podobné nejubožejší goebbelsovské propagandě o tom, jak Ukrajina jako stát nemá právo na existenci, zatímco ukrajinskou společnost je třeba očistit od nacistických tendencí a mírovou misí ji zachránit. Orwellovské totalitní heslo „válka je mír“ opět v Evropě ožilo. A nejen to: západní svět navíc stojí před otázkou, kde se ruský vůdce Vladimir Putin zastaví a jak vážně hrozí rozpoutání ještě mnohem větší války.
Opařený Západ
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
