Když se mu před lety snažila redaktorka časopisu Vogue říci, že je novou hvězdou rapu, zarazil ji krátkou úsečnou větou: „Nejsem hvězda, jsem jen člověk, který má práci.“ Byl v tom jistý sarkasmus, protože Vince Staples bezesporu patří k nejvýraznějším figurám rapu uplynulé dekády, ale zároveň jeho odpověď dokonale vystihuje, proč o něm média tak často píší jako o „antirapperovi“ nebo „obyčejném géniovi“.
Není snadné si ho kamkoli zaškatulkovat, protože se pečlivě vyhýbá tomu, co si běžný posluchač s rapem a rapovým životem spojuje. Nedává na odiv bohatství, většinou se fotí v běžné konfekci a jeho kůži nezdobí tetování. Nikdy nebral drogy ani nepil alkohol. Má za sebou minulost v gangu, ale ta ho dovedla k tomu, že je dnes vytrvalým kritikem násilí. Tam, kde rap glorifikoval přestřelky, bitky a vyřizování si účtů podobné tomu, jak to zobrazují akční filmy, Vince Staples spatřuje zmařené životy, bolest i tristní sociální podmínky ve čtvrtích ovládaných gangy – a popisuje to bez jakékoli romantiky.
V těsném závěsu za Kendrickem Lamarem vnesl do rapu obrovskou porci realismu i společenské kritiky. Po celou dobu stojí mimo trendy a potvrzuje to i novinkové, zvukem nostalgicky zasněné album Ramona Park Broke My Heart, které celé zasvětil svému domovu – čtvrti v kalifornském Long Beach, kde vyrůstal. Ani náhodou to však není nostalgické ohlédnutí za dobou dětské nevinností. „Dlouho jsem se zamýšlel nad užitečností domova. Bezpečím. Pohodlím. Smyslem,“ přemítá…

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: