Dvě krátké věty v titulku jsou citací z Válečného deníku francouzského spisovatele a filozofa polského židovského původu Jeana Malaquaise, druhé knihy, která od něho vyšla česky. Tou první byli před devíti lety Javánci, autorův románový debut, za nějž v roce 1939 získal Renaudotovu cenu. Okolnosti a důsledky tohoto laureátství ve Válečném deníku také zmiňuje, neboť v čase, kdy úspěch Javánců vešel ve známost, Malaquais (1908–1998) sloužil ve francouzské armádě a vedl si téměř každý den záznamy. Přítomný svazek dokumentuje dění od konce srpna 1939 do půle července následujícího roku. Francouzsky sice byl Válečný deník vydán již roku 1944, ovšem v USA; ve Francii na publikaci došlo po více než půlstoletí (1997).
Jean Malaquais (vlastním jménem Wladimir Jan Pavel Malacki) s bystrozrakou skepsí pozoruje a komentuje týdny a měsíce „podivné války“ mezi Francií a Německem a pak bleskový pád Francie v pozdním jaru 1940. Jednotka, jejímž je příslušníkem, se chaoticky i apaticky přemisťuje z místa na místo, zásobování vázne, morálka je chabá, vojáci jsou zaměstnáváni nesmyslnou činností. Autor podává nelichotivý obraz Francouzské republiky: nejen jejího politicko-vojenského velení, jehož bezradnost pociťuje zprostředkovaně v onom všeobecném chaosu, ale i mužů, kteří narukovali a s nimiž sdílí vojenský úděl. Velmi rychle ztrácejí civilizační návyky a zábrany, například většina z nich nedbá na hygienu, potřeby redukují na opíjení se a na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
