Nejdražší zima

Vánoce jsou už za šest týdnů, což je ale pořád dost času na plno věcí. Má vzniknout nová vláda, může přijít nová covidová vlna – a s největší pravděpodobností také dojde na další zvyšování cen.

„Celková inflace se během zimy přiblíží sedmi procentům,“ oznámil guvernér centrální banky Jiří Rusnok, když minulý týden vysvětloval, jak se mění kondice zdejší ekonomiky a jak na to jeho instituce bude reagovat.

Obsah sdělení byl o poznání víc znepokojivý, než by se ze suchého, bezemočního podání zdálo. Většinu stanoviska Rusnok přečetl z papíru podle textu dohodnutého předtím s dalšími členy bankovní rady. Spatra odpovídal až na následné otázky. Růst cen podle posledních statistik činil bezmála pět procent, sedm procent Česko pamatuje naposledy koncem devadesátých let. Stejné je to se skokovým zvýšením úroků, ke kterému Rusnokem vedená bankovní rada minulý týden přikročila ve snaze inflaci zchladit.

Už teď je přitom jasné, že zdražování bude v některých ohledech – a hlavně pro některé domácnosti a firmy – ještě o hodně větší. Důvodem je pokračující napětí na trzích s energiemi. Elektřina a plyn zdraží klientům padlých dodavatelů, ale i pro většinu ostatních, kteří si cenu nezafixovali. Pro část z nich končící vláda vymýšlí záchrannou síť, nejde to však zatím dost rychle na zamezení hrozbě, že se desítky a možná i stovky tisíc zdejších domácností dostanou přes zimu do neřešitelné finanční tísně.

Minimálně dvojnásobek

Největší skok nastává tam, kde nynější celoevropská energetická krize začala, tedy u zemního plynu. Místo dlouhodobých mezistátních kontraktů ho většina Evropy – včetně Česka – kupuje poslední dekádu přes burzu v Rotterdamu. Tam se tvoří i pohyblivá cena podle momentální nabídky a poptávky napříč kontinentem. Tento systém dostává dodavatele pod větší konkurenční tlak a roky fungoval dobře. Během pandemie plyn kvůli menšímu odběru zlevňoval, letos se ale situace, jak známo, úplně otočila.

Důvodem je kromě oživení ekonomiky souběh několika dalších mimořádných událostí. Spotřeba plynu roste s tím, jak na něj Evropa přechází ve výrobě elektřiny kvůli snížení emisí. Na severu kontinentu letos málo fouká a za nové větrné parky zaskakuje opět plyn. Vývozci zkapalněného plynu se víc přeorientovali na Asii kvůli tamějšímu dřívějšímu probuzení z pandemie. Hodně velkou roli nejspíš v Evropě sehrálo také to, co bylo v Česku vidět v malém měřítku na kolapsu Bohemia Energy – a sice že objem dodávek už dávno nehlídají státy, místo nich záleží na obchodní strategii privátních hráčů a ti někdy oddalovali nákupy celý rok ve víře, že ceny plynu do zimy klesnou. Zásobníky s plynem se kvůli tomu plnily pomaleji, než bylo třeba – a nejistá rezerva na zimu pak ceny vyhnala ještě výš.

Zdražování se týká i těch, kdo žádného nového dodavatele shánět nemusí.

Logiku má i varování, které k objasnění nynější situace přidává český vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. A sice že tradiční vývozci fosilních paliv pochopili, že Evropa to myslí s příklonem k zelené energetice vážně, a protože loni naživo pocítili dopady menšího odběru surovin, tak teď vracejí úder – zelenou transformaci se snaží Evropě zprotivit a zdražování zkoušejí dál přiživit. Rusko takový postup se svým plynem popírá, znalci problematiky však mluví o tom, že si Kreml vypomáhá drobnými schválnostmi, jako je zarezervování a následné nenaplnění některých evropských zásobníků nebo protahování oprav plynovodů. Speciálním tématem jsou pokračující dohady o již dostavěném plynovodu Nord Stream 2. Německé úřady k jeho zprovoznění ještě nedaly příslušná povolení, Rusko v tom vidí zbytečné zdržování, takže jeho snaha šroubovat ceny nahoru ve snaze vynutit si rychlejší postup by dávala smysl.

Plyn s dodávkou letos v prosinci šlo až do jara v Rotterdamu koupit za cenu pod 20 eur za megawatthodinu. V říjnu tatáž cena následkem výše zmíněných faktorů přeskočila 100 eur, teď v listopadu zůstává pod 80 eury. Souběžně zdražila i elektřina, s níž výrobci a prodejci obchodují na burze podobně jako s plynem.

To vše se nyní přenáší v plné míře na koncové zákazníky. Zvlášť na ty, kterým firmy jako Bohemia Energy nenakoupily plyn a elektřinu včas za nízké ceny z počátku roku. Teď jsou odkázáni na to, že jim jejich noví dodavatelé dokupují nutné odběry rekordně draho. Na jaře zdejší plynařský kolos innogy prodával plyn v nejpoužívanějším tarifu za 840 korun za megawatthodinu bez DPH, nyní v ceníku DPI – tedy v nouzovém režimu, kam klienti zkrachovalým firem spadli – tatáž služba stojí pětkrát víc. Velké zdražení, zhruba na dvojnásobek oproti jarní ceně, ale platí i pro běžné smlouvy po ukončení režimu DPI. „Aktuálně nabízíme Optimal s cenou 1650 korun za megawatthodinu,“ uvádí mluvčí innogy Martin Chalupský k ceně nynějšího bestselleru, který stál na jaře již zmíněných 840 korun a který firma nyní doporučuje zákazníkům v rámci tříleté fixované smlouvy, kdy druhý a třetí rok cena postupně klesá s tím, jak zlevňují pro další roky burzovní kontrakty.

Podobně jsou na tom klienti padlých dodavatelů u elektřiny, kde však na fakturách hrají větší roli nejrůznější regulované poplatky za distribuci, které se tolik nemění, což pomáhá konečné zdražení naředit a ztlumit.

Zdražování se týká i těch, kdo žádného nového dodavatele shánět nemusí. V tomto případě sice ceny nerostou tak moc jako pro zákazníky padlých firem, ale i tak je pohyb podstatně větší, než bývalo zvykem. ČEZ minulý týden oznámil zdražení silové elektřiny ve svém hlavním tarifu o víc než 80 procent. Po připočtení všech ostatních položek na složence to bude znamenat, že zákazníci příští rok zaplatí zhruba o třetinu víc než dosud.

Nové zálohy, větší dávky

Když zákazníkům Bohemia Energy a dalších padlých firem začaly chodit zálohy od nových dodavatelů, u starších nezateplených domků s velkou spotřebou se dohromady za elektřinu a plyn dostávali v některých zdokumentovaných případech i přes 20 tisíc měsíčně. Do věci se proto vložil stát – ministerstvo průmyslu přimělo Energetický regulační úřad, aby pro zálohy na listopad vyhlásil strop na úrovni 50 procent původně požadovaných plateb. Na prosinec se mají zálohy snížit o 40 procent.

Jde ale pouze o zálohy, nikoli o regulaci toho, kolik energie skutečně stojí. Strop se navíc týká jen nouzového režimu DPI. Logika opatření je taková, že mnozí lidé začnou kvůli vysokým cenám s energiemi víc šetřit. „Zákazníci si stěžovali, že jsou zálohy vysoké a že nemusí dojít k jejich plnému spotřebování,“ uvádí ministr průmyslu Karel Havlíček. Zároveň však zdůrazňuje, že jde skutečně jen o zastropování záloh, a nikoli cen, které tím pádem při stále stejné spotřebě budou dodavatelé jednoho dne vymáhat. Podobné to může být i v situaci, kdy si zákazníci nechají dát zálohy příliš nízko. V praxi se lze setkat s případy (viz článek na str. 16–20), kdy lidé mají i po změně ceníků platit stále stejně, což by mohlo souviset s opatrnou taktikou dodavatelů nastavit zálohy co nejníž a nově příchozí zákazníky na začátek tolik neděsit. Podle Chalupského ale solidní dodavatelé takto nepostupují a odvíjejí zálohy od dřívějšího odběru, který díky povinně sdíleným informacím od Bohemia Energy znají. Nižší zálohy navíc znamenají časem potíže s vymáháním nedoplatků.

Končící vláda jako další úlevný krok schválila ještě dočasné odpuštění DPH a poplatků za obnovitelné zdroje v listopadu a prosinci. Pokračovat v tom i po Novém roce by už obnášelo změnu zákona, což nová vláda nechce. „Platí, že snížení DPH na energie je špatné řešení,“ řekl Respektu v pátek pravděpodobný budoucí ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS.

V pětikoalici je shoda v tom, že pomoc by měla být adresná ve formě sociální dávky, tak aby místo plošných úlev po troškách šly státní finance těm, kdo na dražší energie prokazatelně nemají. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová minulý týden slíbila stávající systém dávek na bydlení rychle upravit, a to ještě před výměnou vlády, o konkrétních změnách se má rozhodovat tento týden.

Ukotvit očekávání

Centrální banka je na ceny energií krátká, svoje úsilí nyní napíná k obecnějšímu cíli – přesvědčit Česko, že náhlé vzedmutí celkové cenové hladiny je jen přechodnou věcí, kvůli níž by nikdo neměl měnit svá inflační očekávání. Právě k tomu mají sloužit vyšší úrokové sazby – ČNB svůj hlavní úrok, za který přijímá vklady komerčních bank, minulý týden zvedla z 1,5 na 2,75 procenta a v dalších měsících plánuje další zvýšení přes tři procenta. Vyšší cena peněz by za standardních okolností měla vést k menší chuti zadlužovat se, banky tím pádem do ekonomiky posílají méně peněz skrze tvorbu dalších úvěrů. Zvýhodňuje se též spoření na úkor utrácení, menší dostupnost hypoték by měla zchladit růst cen nemovitostí.

Dopady na vybrané skupiny obyvatel nebo firem je podle ČNB třeba brát jako daň za to, že se v zemi nerozjede inflační spirála. „Pokud tady nebude cenová stabilita, nebudou fungovat ani další věci,“ prohlašuje Rusnok s odkazem na historické zkušenosti, kdy vysoká inflace sráží kupní sílu lidí, užírá úspory, ztěžuje plánování investic a kazí pověst země. ČNB věří, že nově nastolená politika stlačí inflaci zpět k dvěma procentům během 12–18 měsíců.