Nádraží Praha-Bubny působí uprostřed hlavního města trochu jako tajuplný ostrov. Zakryté clonou z vlnitého plechu a pásů náletových rostlin není z okolí téměř vidět. Rozlehlý, již dlouho nevyužívaný prostor s dlouhou řadou železničních kolejí čeká opuštěně na novou zástavbu. Zamčenou nádražní budovu jistí na oknech i dveřích mříže, kolem stojí shluk zchátralých provizorních baráků obehnaných ploty, nevábných unimobuněk a hlídané parkoviště s prověšenými ostnatými dráty po svém obvodu. Do nálady všemi zapomenutého koutu města neladí jen pár věcí: především vysoko k nebi vztyčená kolej, jež tvoří památník vytvořený sochařem Alešem Veselým, nazvaný Brána nenávratna. A také fotka na rozlehlé plachtě, která je natažená přes celou zeď jedné části nádražní budovy. Na ní je zachycena skupina lidí kráčejících se zavazadly a pod dozorem vojáků prázdnou ulicí. Kolem fotografie stojí zaparkovaná auta a chybí tabulka s vysvětlením. Ti, kdo se nespoléhali jen na školní dějepis, ale vědí, o co jde: právě odtud odjížděly na smrt v plynových komorách vlaky s českými Židy. A fotografie je jakousi předzvěstí už dlouho chystaného muzea, které má v nádražní budově a jejím okolí vzniknout. Od odjezdu prvního takového vlaku uplyne v sobotu 16. října 80 let.
Odbory jednají o platech
„Českomoravskou kotlinu, východní území sousedící s Německem, osídlíme německými rolníky. Čechy a bémáky přesadíme na Sibiř nebo do volyňské oblasti, v nových spolkových státech jim vykážeme…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
