60_GIN_MATĚJ DOLEŽEL
Hraní jsme si nacvičovali na žehlicím prkně. (Zleva Martin, Tomáš, Jiří, Linda)

Je to svým způsobem dobrodružství,“ zamýšlí se Tomáš Slunský nad tím, proč poslouchá zrovna experimentální hudbu – takovou, která zní často dost podivně, nemá jasně danou strukturu, je těžko uchopitelná, nesvazují ji konvence ani jasně daná pravidla. Díky tomu ale představuje svobodný prostor, kde se může stát cokoli a je tu všechno dovoleno.

Právě to má společné i s blogem Gin&Platonic, na němž sociální pracovník Tomáš o tomto žánru zhruba před sedmi lety začal psát. Nejprve proto, že okrajovým žánrům se u nás v té době moc serverů nevěnovalo, hlavně to chtěl ale dělat po svém – krátce, vtipně, bez editorských zásahů. A podobně dobrodružně se stránka postupně proměnila ve stejnojmenný hudební label čtyř nadšenců, ze kterých se stali vydavatelé, promotéři a DJové, ale hlavně nejlepší přátelé. Jejich příběh má přitom i obecnější rozměr: ukazuje, jak se dnes při působení na nekomerční kulturní scéně mísí hranicemi neomezený digitální svět a zapojení do mezinárodních struktur s komunitou a lokálností.

Svět naruby

Blog přitom neměl od začátku moc velkou pozornost. Většinu textů psal Tomáš – „Prostě ten divnej kluk, co poslouchá divnou hudbu,“ jak ho popisuje Linda Wojnarová, produkční v kulturním centru, která přesto na stránku začala přispívat recenzemi. Jedním z hrstky těch, kteří web úplnou náhodou začali sledovat, byl psycholog Martin Stündl – do té doby nebylo v jeho okolí moc lidí, se kterými by mohl o syrové, postklubové i atmosféricky ambientní hudbě a interpretech mluvit, natož si o nich číst.

Reklama
Reklama

„Ten večer, kdy jsem to objevil, se mi svět obrátil naruby. Byl jsem tak naměkko, že jsem jim napsal,“ popisuje Martin. Vyměnili si s Tomášem pár zpráv a hudebních tipů – a po několika týdnech chatování se sešli na party v Brně, na půli cesty mezi Frýdkem-Místkem, kde žili Linda a Tomáš, a Svitavami, odkud pochází Martin. Stát se pak postupně z nadšenců kurátory bylo pro ně docela přirozené.

Byly to právě labely, na něž se při vyhledávání nových desek a interpretů sami spoléhali v době před streamovacími službami. O nikoho jiného se v českém prostředí ani opírat nemohli: žánry se zanedbatelným počtem posluchačů dostávají v mainstreamových médiích prostor zřídka a hudebníky s malým dosahem by na koncertech objevili jen stěží – kvůli nízké návštěvnosti by si je troufl pozvat málokdo.

Nezávislá hudební vydavatelství udávající trendy naopak brali jako jistotu, kterou chtěli také začít nabízet. Proto začali sami oslovovat české, slovenské i zahraniční interprety, jejichž mixy se pak objevovaly na blogu a SoundCloudu Gin&Platonic. A k vlastnímu překvapení zjistili, že není tak těžké se ke svým oblíbeným hudebníkům prostřednictvím internetu dostat bez ohledu na to, jestli je dělí hranice okresu, nebo oceán.

„Labely jsou digitální majáky – záchytné body, které propojují tvůrce i posluchače na celém světě,“ popisuje čtvrtý a poslední člen skupiny Jiří Macků, grafický designér, který se stará o celkovou vizuální stránku. A právě digitální prostor vnímají jako své domovské působiště mnohem víc než Českou republiku. Pro internetovou platformu zaměřenou na experimentální elektroniku je totiž jednodušší prosadit se v cizině.

Posluchačská základna není celosvětově příliš početná a v Česku – až na výjimky soustřeďující se kolem progresivních kolektivů SoFt, Unizone nebo Genot Centre – téměř neexistuje. Běžně se stává, že o tuzemských labelech vyznávajících tento abstraktní žánr píší spíš úzce profilované weby ze zahraničí než ty domácí. I první zmínka o Gin&Platonic se objevila na britském serveru Resident Advisor.

Dnes vydávají hudbu producentů z Polska, Japonska či Spojených států. A přestože fyzické nosiče pro ně ani pro hudebníky nejsou to nejdůležitější, občas nahrávku vydají jako kazetu nebo jiný artefakt – v případě multimediálního umělce trngs to byl květináč z 3D tiskárny s QR kódem, u jiných autorský plakát či minidisk. Navzdory mezinárodnímu úspěchu se čtveřice dlouho smiřovala s pocitem, že to, čemu se věnuje, u nás zajímá relativně málo lidí –  přesto pořád převažuje chuť něco po sobě zanechat a zasahovat do hudebního dění. „My to vlastně dělat musíme. Furt něco posloucháme, furt si navzájem posíláme novou a novou hudbu,“ prohlašují ve shodě ještě ani ne třicátníci.

Jako label stihli za poslední tři roky osmnáct nahrávek. K ostravskému DJ Strachkvasovi, litevskému producentovi Himerovi nebo londýnskému hvězdnému producentovi, který si říká hmurd, se za pár dní přidá i debutující česká hudebnice Ursula Sereghy. Pro Gin&Platonic je ostatně typické uvádět na hudební scénu debutanty – i v tom spočívá jejich role. Díky blogu, sdílení mixů, komunikaci s producenty a přátelským vazbám se stali atraktivní a respektovanou platformou, se kterou se vyplatí spolupracovat.

Všude, kde je zvuk

Aby si Gin&Platonic připoutali větší publikum, začali pořádat i koncerty. Chtěli si to napřed prostě jen zkusit, ostatně jako DJové vystupovali poprvé před čtyřmi lety tak trochu nedopatřením: dostali pozvání do Pardubic na přehlídku audiovizuální kultury. Nikdy předtím to nedělali a nevěděli ani, co k tomu potřebují. „Hraní jsme si nacvičovali na žehlicím prkně. Vždycky když jsme si ho půjčovali, táta na nás z obýváku pobaveně řval, jestli jdeme zase žehlit, a máma chodila po bytě se sluchátky, aby to nemusela poslouchat.“

První set byl nakonec úspěšný a dodal kolektivu rozprostřenému momentálně mezi Prahou a Ostravou odvahu v hraní pokračovat. Byl divoký, tvrdý a energický – a tyto atributy jim pomohly získat si slezské publikum, jež je nakloněné zejména kytarové hudbě kapel vzešlých z tohoto regionu (jako Malignant Tumour, Planety nebo Pacino). Pokud má hudebník místo kytary nebo bicích počítač a kontroler, může tady pořád působit nedůvěryhodně nebo přinejmenším nudně.

Gin&Platonic ale dokázali místním nabídnout hrubost a naléhavost i v jiném žánru. „Na našich setech se dokonce často pogovalo,“ smějí se. Nadto vědí, že u posluchačsky mnohdy nepříliš přívětivé hudby velmi záleží na způsobu prezentace: „V Ostravě se hodně kalí, lidi chtějí pořádný večírek – proto všechny za to, že vydrží poslouchat náročnější koncert, nakonec odměníme party. Oni si na to zvyknou a příště přijdou zas,“ popisují svoji strategii.

„Ten večer, kdy jsem to objevil, se mi svět obrátil naruby.“

Tweetni to

Přinášením „jiné“ hudby se přitom nikdy nechtěli vymezovat vůči jiným promotérským kolektivům z Ostravska ani odjinud. Menší města fungují oproti Praze stále velmi komunitně – už sama skutečnost, že se někdo rozhodne pořádat nekomerční kulturní akce a zajímá se o současné umění, je do jisté míry vymezením se vůči hlavnímu proudu. A tím, že chtějí tuto komunitu rozšiřovat, se dostali na různá místa – od galerie pro současné umění PLATO po nezávislé prostory na Spodní či „klubovnu“ Jeden Tag a galerii Nibiru.

„Byli jsme snad všude, kde je zvuk,“ přikyvují – už druhým rokem se podíleli na dramaturgii festivalu Bukolika a podobně se dostali ke spolupořádání festivalu Chee Chaak. Tak dlouho organizátory s humorem a nadsázkou provokovali tím, že na festival nepřijdou, protože je tam málo elektronické hudby, až dostali nabídku podílet se na line-upu. Zároveň si uvědomují, že hudba, již vydávají, pořád vzniká více pro ty, kteří už ji znají. I to se ale snaží měnit – ať už vzájemným navštěvováním akcí napříč subkulturami, nebo právě vydáváním alb českým umělcům a umělkyním.

Chtějí ukázat, že zajímavé věci se dějí nejen v zahraničí, a také být společně ještě blíž tvůrčímu procesu. Nakonec je právě blízkost to nejdůležitější, co Gin&Platonic přináší – to si myslí Martin, který odjakživa toužil vydávat hudbu, ale sám neměl ambice vydavatelství zakládat. Budovat ho s lidmi, které má rád a které zajímají podobné věci, je však pro něj přesně to, co má smysl: „Jsem za to vděčnej, poznal jsem díky labelu skvělý lidi, se kterýma mám pevný vztahy, a to je vlastně úplně nejvíc.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte