Nemusíme vynášet soudy

Především nemusíme vynášet soudy. Můžeme počkat a nechat to na porotě.“ Tak nedávno odpověděla slavná americká filozofka a feministka Martha Nussbaum na otázku časopisu The New Yorker, co říká na to, že lidé mívají rychle hotový názor na obviněné v kauzách #MeToo. Její odpověď je svým způsobem geniálně jednoduchá a zároveň nesmírně tíživá. Dokážeme udržet si odstup od událostí, které sledujeme? V době, kdy máme všude neustále hlasovat, lajkovat, sdílet, doporučovat a kdoví co ještě?

Případy sexuálního násilí jsou pro naše chápání spravedlnosti dvojnásob náročné. Odborníci říkají téměř jedním hlasem: Aby se něco změnilo k lepšímu, je nutné věřit obětem. Jen tak budou mít odvahu napadení hlásit. Jsme ale schopni tohoto přístupu a zároveň zůstat zdrženliví ve vynášení laického rozsudku? Svým způsobem to jde proti naší přirozenosti, protože jsme zvyklí si vybírat stranu, určovat si, kdo je v příběhu dobrý a zlý.

Při četbě rozhovoru s Marthou Nussbaum jsem si vzpomněl na text Kamila Fily Dominik Feri nebude očištěn, a my musíme být schopni vidět proč. Kamilovi je třeba přiznat obrovský kredit za zvedání témat spojených se sexuálním násilím a diskriminací žen. Napsal o tom řadu důležitých a objevných článků. Zmiňovaný text, který vyšel na webu časopisu Heroine, je ale svým zápalem problematický. Ačkoli sám říká, že je třeba, aby rozhodl soud, vzápětí dodává: „Pokud si ale někdo myslí, že bývalý poslanec očistí své jméno a dokáže daným ženám, že lhaly, tak se musel lapit do pořádného sebeklamu.“ Dále napsal: „Veřejná debata by se neměla zastavovat na pochybách, jestli se to vůbec stalo. Stalo a bylo to tak, jak to popsaly dotyčné mladé ženy v článcích, protože není důvod, proč by si to měly vymýšlet.“ Tón jeho argumentace vysvětluje věta: „Už jsem příliš unavený a otrávený vysvětlovat věci pomalu a důkladně. Nejsem naštvaný, jen mi došlo, že někdy je potřeba formulovat postoj jako úder kladivem.“

Někdy je ale také lepší v případě únavy prostě nepsat. Naštvání působí na první pohled dobře, ale vzbuzuje také dojem, že tím to končí. Veřejný soud je drtivý, ale jednorázový a hrozí i chyba v úsudku. Rozhořčení nad Dominikem Ferim prostě nic nepřinese. Tedy možná se někomu na chvilku uleví, ale systémovou změnu to neprosadí.

Slov lze z té či oné strany vysypat tisíce a občas si u toho zatleskáme, že jsme dobří, ale tady nejde o komentátory a jejich silná slova. Je třeba měnit systém. Jen to pomůže všem. Oběti sexuálního násilí od méně známých aktérů nemohou počítat s tak velkým mediálním pokrytím, protože prostě nepřitáhnou davy čtenářů. Proto se potřebujeme posunout od silných výroků k lepší edukaci společnosti, lepší reakci policistů i soudů a lepší pomoci obětem.

Martha Nussbaum ve zmiňovaném rozhovoru říká, že podobné případy vyvolávají dva druhy hněvu. Jeden je v duchu: „Chci odplatu. Chci přiměřenou odplatu.“ Druhý se nese v rovině: „To je naprosto nehorázné. Už se to nesmí opakovat.“ Podle americké filozofky je nutné dávat přednost druhé podobě hněvu. Jen ta totiž vede k hledání změny, která pomůže i dalším potenciálním obětem sexuálního násilí. A také snižuje riziko, že dojde k chybnému „odsouzení“ nevinných, protože místo soudů rozhoduje dav.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor