Jirina Siklova 2015
Jiřina Šiklová

Ve věku 85 let zemřela socioložka, publicistka a spisovatelka Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77. Patřila k lidem, kteří pomáhali dostávat zakázanou československou literaturu na Západ a exilovou literaturu do Československa. Kvůli tomu strávila v roce 1981 rok ve vazbě, protože komunistická Státní bezpečnost jeden z mnoha kamionů, který literaturu převážel, objevila a obvinila ji společně s dalšími lidmi z podvracení republiky. V 60. letech byla mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK. Po změně režimu v roce 1989 byla pozvána, aby tu opět přednášela. Iniciovala zde založení katedry sociální práce, kterou do roku 2000 vedla. Založila, vedla a podporovala Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. Při této příležitosti odemykáme následující rozhovor a interview o tom, jak se účastnila zmiňovaného posílání knih a dokumentů oběma směry.

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Určitě prase. Orwellova Farma zvířat je právě o prasatech, která jako nejchytřejší ovládnou další zvířata, ale nepřímo i lidi. Tato knížka je vlastně „o prasatech u moci“. U nás vyšla poprvé v samizdatu, přepisována na průklepovém papíře, protože zde byla – stejně jako Orwellovo 1984 – zakázaná. Svým způsobem je to i pocta pro „prasata“, nicméně ani dnes jich nemusí být u moci příliš mnoho.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Už jako malé dítě jsem věděla, o čem se smí či nesmí na veřejnosti mluvit a že když se zapne rádiový pořad Volá Londýn, musíme okamžitě zavřít dveře do předsíně. „O tom se nesmí na veřejnosti mluvit“ bylo tedy skoro stejné jako poučení, že se mám na křižovatce držet maminky za ruku a před jídlem si umýt ruce.

 3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

První? To si už nepamatuji. Ale vybavuji si, že maminka vždy říkala „hitlerovci jsou naši nepřátelé, ale Němci jsou taky naši sousedé“.

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

Spíš mívám vztek a dala bych někomu přes hubu, ve chvílích, kdy se vědomě nějaký člověk podbízí, snaží se zalíbit mocným, a přitom o tom není přesvědčen. A když takový člověk pak naznačuje, jak to dobře zvládl, jak je přečural.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Přesvědčení není nikdy konvenční, protože to je přesvědčení. Ale člověk bez páteře, snažící se zalíbit, je mně odporný.

6. Kdy jste poprvé pocítila, že jste mocná?

Být mocná netoužím. Každá moc sice dává sílu, ale také svazuje toho, kdo si myslí, že je mocný. Ale že mám vliv, to jsem pocítila, když jsem mluvila k velkému shromáždění lidí a věděla jsem, že bych je dokázala „oslovením“ nejen získat, ale i vyprovokovat a třeba poštvat proti někomu či něčemu.

Mívám vztek a dala bych někomu přes hubu, hlavně když se někdo podbízí mocným.

Tweetni to

7. A kdy jste se cítila obzvlášť bezmocná?

Ani když mi dali „náramky“, jak se říká vězeňským žargonem, jsem se necítila bezmocná. Svoje vlastní chování mohu reflektovat vždycky. Pokud jsem při vědomí.

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dala za úkol?

Tohle je otázka jak pro předpuberťáky… Určitě bych se ale chtěla „vyrovnat“ s lidmi, kterým jsem nějak ublížila. Smířit se a třeba vzít i chybu na sebe, abych jim to, ale také sobě ulehčila, když stejně všechno skončí.

9. Jste raději pro, anebo proti?

Raději jsem pro, ale pak z toho vždy vyplyne více práce pro mě samotnou. Když opravdu nesouhlasím, tak přece mohu jít domů a neangažovat se.

10. Která politická přesvědčení jste hodila přes palubu?

Názor, že se dá pomoci všem lidem, i když oni sami nechtějí.

11. Mohla byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?

Mohla. Přece volba v určitém okamžiku není totéž, co celá osobnost člověka. A pokud to má být o volbě politické, tak to už vůbec nemohu toho druhého odsuzovat, vždyť má právo na svůj názor, i když já si budu myslet, že je to blbost, a nesouhlasit s ním.

12. Už jste někdy ztratila přítele kvůli politice? A pokud ano – bude vám chybět?

Ano, ztratila, ale nebylo to kvůli politice, ale kvůli bezcharakternosti, která byla za touto jeho či její volbou.

13. Byla jste během školních let populární, nebo nepopulární? Co jste se z toho naučila politicky?

Byla jsem populární a často jsem i mluvila za celou školní třídu či „manšaft“. Být populární mezi spolužáky, nebo nenaštvat učitele? Volila jsem popularitu u spolužáků, někdy i za cenu osobních potíží.

14. Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný? A který dnes?

Názor „Dělej, že to nevidíš, neotáčej se, jdi dál“. Já jsem vyrůstala za protektorátu a minimálně pětkrát za můj život se měnil politický režim. A tatínek patřil asi mezi ty lékaře, jejichž jména se museli naučit atentátníci na Heydricha nazpaměť.

15. Kterého politika/političku jste v poslední době litovala?

Nikoho, zabývat se politikou je přece osobní volba, nemusel či nemusela tam přece lézt. Něco jiného je, když se člověk stane politikem proto, že je osloven nepřímo i proti své vůli. Tito přímí či nevolení vůdcové jsou pak oblíbení i nenávidění, jak to již bývá u lidí „vyvolených“.

16. Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?

Žádný, nikdo mně neublížil, nebo já jsem si spíše nenechala ublížit.

17. Který politik by měl mít větší vliv?

Nevím, bohužel v politice u nás se uplatňují především populární lidé. Politik nemá být ale populista. Nicméně získaná moc, vliv, právě k tomu často svádí. Je mně takových lidí spíše líto. Oni když do politiky jdou, tak většinou vědomě volí „menší zlo“, myslí si, že tím druhým pomohou. A pak se do toho zamotají jak ručníky s prostěradlem v pračce.

18. Kterou politickou frázi byste zakázala?

Žádnou, když je to blbec, tak ať se ztrapňuje. Voliči, alespoň ti inteligentní, to poznají.

19. Co naší společnosti chybí?

Étos, sjednocující myšlenka a osobnosti v politice. Průměrní lidé nemohou být současně těmi, kdo vedou. Kdyby si lidé více vážili politiků, tak by do politiky šli ti schopnější. Proto se snažím mezi politiky rozlišovat „paroubkovce“ a ty s přesvědčením, a povzbudit ty, kdo mají nějaký vyhraněný názor, který prosazují.

20. Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?

Být ke všem lidem „hodná“, všem vyhovět, všem se zalíbit.

21. Jste součástí nějakého politického problému?

Nerozumím otázce, politik přece má moje problémy coby občana či občanky řešit. Jsem stará, v penzi, a jakou asi budu potřebovat od společnosti péči, to si každý politik může přečíst v každé demografické prognóze. Navíc mám hrob na Olšanech a tento hřbitov se rušit nebude, má hodně stromů, bez nichž by se Praha jinak ještě více dusila a ani respirátory by na to nestačily.

22. Je stát muž, nebo žena? A prosím o důvody.

Stát je organizace, tedy instituce – slyšíte v tom ten ženský rod?

23. Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?

Zajisté, nikdy se všechno nelíbí všem! To není ani dost dobře možné. Jsem-li o správnosti něčeho přesvědčena, tak to mám prosazovat, i kdyby to nebylo populární. Pak se ale musím pokusit dodatečně to vysvětlit, třeba lokálními zájmy, tím uklidnit ostatní a umožnit jim to přijmout.

24. Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst? Případně kterou si chcete přečíst vy?

Nevím, nesleduji teorie politického myšlení. G. B. Shaw je již zastaralý, Orwella jsem jmenovala, příručky „jak mluvit a přesvědčovat lidi“, to opravdu není pro politiky, ale pro vlezlé omezence, kteří chtějí získat vliv. Nicméně naučit lidi mluvit před veřejností, naučit je oslovit ostatní, upoutat pozornost, to by se mělo učit ve škole. Vědět alespoň, že člověk oslovuje druhé i gesty, mimikou, dikcí, nakloněním hlavy, úsměvem, postojem u řečnického pultíku.

25. Čeho se bojíte – kromě smrti?

Proč smrti? S tím přece musíte počítat. Bojím se zbytečného utrpení svého i svých blízkých a taky se bojím o tuto zemičku, město… Ať to nezní trapně, ale já mám tuto zemi a Prahu ráda.

 26. Co vám dává naději?

Od mého dětství se po celý můj život neustále opakuje, že skončí svět, civilizace, všechno tu rozbombardují, zničí atomovkou, rozpustí se led v Arktidě… Moje maminka, která se bála na Kazíně v Mokropsích každé bouřky, protože tam nebyly nikde hromosvody, vždy říkávala: „Celou Prahu nemohou rozbombardovat, tak proč bychom to zrovna my nemohli přežít?“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte