Transplantace ledviny je zázrak medicíny obnášející léta čekání na vhodného dárce a pak tým odborníků, kteří v dlouhé, pět hodin trvající operaci provedou konečný zákrok. Ale teprve pak, po probuzení z narkózy, začíná ta nejtěžší strastiplná etapa: nutnost přesvědčit organismus, aby cizorodou tkáň přijal za svou a nesnažil se ji zahubit.
Využívají se k tomu léky potlačující imunitní systém, které mají spoustu nežádoucích účinků. Jsou toxické, působí nevolnost nebo malátnost, zvyšují riziko rakoviny. A především – ničí ledviny. Nezbytná následná léčba zkrátka zkracuje o mnoho let životnost orgánu, jejž lékařský tým předtím úspěšně do těla voperoval.
Snem každého imunologa tak je nabídnout jednou lidem po transplantaci konečně něco lepšího. Výzkumníkům ani farmaceutickým koncernům se ale navzdory investovaným miliardám zatím nepodařilo takovou léčbu vyvinout. Až dosud. Německý profesor z Univerzity v Essenu Manfred Schedlowski hlásí, že kýženou úlevu konečně našel. Média píší o „tiché revoluci v imunologii“ a německá grantová agentura jeho bádání podpořila letos na jaře velkorysou dotací. „Po patnácti letech experimentů jsme skoro u cíle,“ pochvaluje si Schedlowski v telefonním hovoru ze své letní dovolené. „Předpokládám, že během dalších deseti let se bude naše léčba běžně používat na klinikách.“
A teď jedno překvapení. Šetrnější preparát na potlačení imunity je až nečekaně prostý. Tak prostý, že si jej můžete klidně připravit sami doma v kuchyni. Stačí smíchat dvě deci jahodového mléka, lžičku zeleného potravinářského barviva a kapku levandulového oleje.
Pokud nad tímhle bizarním lékem nedůvěřivě kroutíte hlavou, dlužíme vám jedno vysvětlení. Chemické sloučeniny obsažené v jahodách nebo levanduli pochopitelně nedokážou manipulovat imunitním systémem. Léčebný princip spočívá v něčem jiném. Vynálezce „slavného zeleného koktejlu“, jak popsanému nápoji přezdívají Schedlowského studenti, je jednou z hlavních postav hnutí, které se v poslední dekádě v lékařském výzkumu vyšvihlo z pozice obskurní alternativy mezi nadějné inovace s netušeným potenciálem a pracuje s jinými zákonitostmi než ostatní kolegové z branže. Cílem německého badatele není vynalézat nové chemické molekuly, které v organismu zjednají nápravu „zvenčí“, ale pochopit a využít princip, jenž k léčení patřil od počátku věků, dokud jej moderní medicína trochu štítivě neodložila stranou. Totiž: přesvědčit lidský mozek, aby tělo léčil sám.
Souboj s placebem
„Jeden z nejúspěšnějších lékařů, jaké znám, mě ujistil, že k léčbě využívá mnohem víc chlebových kuliček, kapek obarvené vody a prášku z ořechového popela než všech ostatních léků dohromady,“ napsal počátkem 19. století americký prezident Thomas Jefferson a docela dobře tak vystihl podivuhodný úkaz, který zdraví druhu homo sapiens provází už doby kamenné.
Lidská mysl je připravená uvěřit léčebnému účinku jakéhokoli medikamentu, pokud jej podává dostatečně přesvědčivě osoba v pozici autority. Může jít o šamana, babku kořenářku nebo profesora v bílém plášti, pokud je rituál léčby pro pacienta sugestivní, tahle víra ve vlastní uzdravení často spouští v těle skutečnou úlevu. A moderní medicína, která záhadný mechanismus pojmenovala jako placebo efekt, svými statistikami dokládá, že věhlasný lékař Jeffersonovy éry dobře věděl, co dělá. V případě mnoha diagnóz má samotné pacientovo očekávání léčebného účinku podané látky překvapivě silný ozdravný efekt.
V naší éře se chlebové kuličky pochopitelně pacientům dávno nepodávají, nahradily je léky s prokazatelným chemickým mechanismem účinku. A než se podíváme, proč se Manfred Schedlowski rozhodl svým zeleným koktejlem na čarodějnou farmacii navázat ve věku špičkové medicíny, stojí za to přiblížit si paradoxní postavení, do nějž se placebo efekt během minulých sta let dostal.
Lékařští historici dnes nepochybují, že na popsaném principu samoléčení skrze očekávání a důvěru v autoritu fungovala medicína od svého počátku – už proto, že dávní felčaři nic moc jiného než charisma a bylinky ani nabídnout nemohli. „Dějiny medicíny jsou dějinami placebo efektu,“ napsal americký psychiatr Arthur K. Shapiro. Se zrozením moderní vědy se ale stalo něco pozoruhodného. Princip, který pomáhal lidstvu od pravěku, byl odsunut na vedlejší kolej coby jakýsi nehodnotný odpad, jímž nemá smysl se zabývat a který uzdravování spíše komplikuje.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
