Co vlastně víme o lidské mysli

Respekt 31/2019

Děkuji za to, jaký prostor v časopisu dostává psychologie, která je (také) mým koníčkem.

Reklama
Reklama

Proto mne vaše téma zaujalo a potěšilo, o to více, že se dotklo (negativně i pozitivně zároveň) mých oblíbených autorů – Daniela Kahnemana (například v boxech Sebekontrola jako sval, Smějte se bez záruky nebo Marshmallow pro dospělé) a Jordana B. Petersona (Stát jako šéf). Podobně jako někteří citovaní vědci to beru pozitivně, jako důkaz složitosti lidské mysli (a zároveň slabosti nás lidí) a jako „psychoanalytik-amatér“ si dovoluji podpořit i vámi zmíněnou hypotézu, že lidé (tj. také výzkumníci a zkoumaní) se ovlivňují nejen vědomou komunikací, ale také na nevědomé úrovni, z čehož mohou (kromě vyložených podvodů a statisticky nevýznamných vzorků) vyplývat rozdílné výsledky a obtížná replikovatelnost velké části výzkumů.

Prosím, pokračujte tímto směrem i nadále.

Roman Holý

Zbytečnost, která dává smysl

Respekt 30/2019

Reaguji na reportáž o dobrodružství ve 21. století. Článek úplně opomíjí, přesně v duchu dnešní na výkon zaměřené doby, nejsilnější a nejvíce určující dobrodružství, jaké kdy člověk vůbec může podstoupit, které tady vždycky bylo, je a bude a z něhož člověk stoprocentně vyjde pozměněn, totiž poznání sebe samého! Jistě i při cestování, zvláště individuálním, kdy se člověk potýká s novými, nečekanými událostmi, poznává svou povahu a své schopnosti při vypořádávání se s nimi. Nicméně tyto zážitky, jak sami citovaní lidé v reportáži přiznávají, nejsou povětšinou nijak proměňující. Ono proměňující poznání sebe samého, které já mám na mysli, ono velikánské dobrodružství, spočívá v naprostém opaku, o kterém vaše reportáž pojednává, totiž v pohroužení se do vnitřního světa, nikoli vnějšího. A k tomu člověku cestování nejen že nepomůže, ba je mu dokonce na překážku. K tomu je třeba samota, ztišení, odpojení se od všech výdobytků dnešního světa. Ne však na jeden den, ale na delší dobu.

Pak se ovšem může těšit na odhalení tajemství nedozírného rozsahu. Nejen že zjistí, jak to chodí u něj „doma“, a odvozeně pak i u druhých lidí, ale hlavně jej to navždy donutí zapomenout chovat se povýšeně, posadí ho to jednoduše na zadek. Škoda jen, že touto cestou se vydává tak málo lidí, protože její přínos je mnohonásobně převyšující nad tou, o které ve své reportáži píšete. Jen si to vezměte: menší ekologická stopa v podobě méně spotřebované ropy na cestování; menší spotřeba léků nejen na duševní nemoci, ale obecně; tím pádem nakonec spokojenější, vyrovnanější společnost. Protože vámi líčené zážitky vedou spíše k touze po dalších a dalších. Kdežto pozná-li člověk svůj prazáklad, nic víc už nelze.

Pravda, přesně v proporci, jaké obrovské klady tato dobrodružná cesta nabízí, s sebou zároveň nese velké komplikace a obtížně schůdné překážky. Proto asi nemůžeme čekat, že se na ni lidé pohrnou. Z tohoto důvodu nakonec chápu, že vaše reportáž toto téma vynechává, neboť prostor jí věnovaný by zřejmě nekontrolovatelně nabobtnal. Přesto jsem považoval za správné upozornit na tuto přehlíženou možnou cestu, jak dosáhnout nějaké životní spokojenosti. A o tom, že je to velké dobrodružství, není pochyb. Zeptejte se těch, kdo se na ni vydali.

Michal Strádal

D3, naše priorita

Respekt 30/2019

Autor článku píše: „Kdo se chce s jistotou kolonám vyhnout, musí jet v noci.“ Nemusí, vlaky jezdí i během dne.

Stefan Ratschan

Editorial

Respekt 29/2019

Marek Švehla v editorialu Havel je zpět vítá „nového Havla“. Proč ne rovnou novou praotcovou Čechovou? Nemůžeme nazývat slušné lidi slušnými lidmi? Musíme jim rovnou přidělit krabičku? Václav Havel byl umělec, filozof, aktivní disident a leccos jiného. Jako prezident celkem uměřený a pokorný. Buďme za něj vděčni a nedělejme z něj měřítko. Zuzana Čaputová je právnička neziskovek, autentická, komunikující a zřejmě taky pokorná a slušná. Sláva, nazdar. Třeba nám v regionu vyroste něco ještě lepšího než opakování V. H. Jako Češi se spíš zamysleme, proč po Klausovi přišel Zeman, a na Slovensku to bylo (ale úplně) jinak.

MUDr. Robert Pleskot

Prchal a jeho Babiš

Respekt 29/2019

Díky za zajímavý text, na otázku, proč tohle všechno, o čem psal jeho švagr, Marek Prchal dělá, proč, ač sečtělý a duchovně a ekologicky založený, ctitel Havla, Obamy atd., pracuje pro „toho grázla“, si vlastně sám odpovídá: viz jeho poznámka, že on by onu veřejnou švagrovu výtku napsal lépe. Tedy neřeší se obsah, ale forma. Pak ovšem mohu vytvářet cokoli, sebemenší svinstvo, hlavně že to bude dokonalé.

A ještě jedno mě napadá, a je mi jasné, že se někdo ozve: zdalipak páni chemici od IG Farben, ale třeba i ti, kdo vymýšleli novičok, nebo jejich američtí kolegové, přicházející s novými, vymakanými recepturami, také neřešili spíše formu, tedy dokonalost svých produktů? Přitažené za vlasy? Práci „pro toho grázla“ a vše, co z ní pro celý národ vyplývá, že nelze s těmi vědátory srovnávat? Opravdu nelze? Samozřejmě, obdivné poplácání po ramenou od kolegů z branže, to hřeje ještě večer, i při četbě Havlových esejů…

Josef Rauvolf

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte