O Janovi a Marii

Broumov 18. 1. 1899

Milý bratranče!

Jeníček i Mařenka se výborně učí, píší švabachem a šprechtí už skoro jako zdejší děti. Němčina se jim v životě neztratí, zvláště Jendovi, kterého jistě čeká skvělá budoucnost. Pán Bůh Vám požehnej takové nadané děti.

Braunau 17. 6. 1899

Drahý tatíčku, drahá mamičko,

ve čtvrtek dostaneme vysvědčení, pochlubíme se Vám až doma. Vlak vyjíždí v pátek v poledne a ve tři budeme s Jendou v Bohuslavicích. Pozdravuje a líbá Vás Vaše vděčná dcera Marie

Slavětín 9. 10. 1901

Drahá sestřenko!

Moc dobře jsme udělali, když jsme k Vám děti poslali na handl. Jeníkovi se v hradeckém gymnasiu výtečně daří, zvlášť v cizích jazycích prospívá, a Mařenka patří u školských sester v Hradci k nejlepším žačkám. V dívčí škole se naučí ručním pracím a od ctihodných sester též vzorným mravům, jaké má dobrá žena a budoucí matka míti.

Hradec Králové 8. 2. 1903

Milý deníčku, nevím, co si počít. Jestli to takhle půjde dál, snad se zblázním. Dnes při vyučování jsem ze svého andělíčka nemohla spustit oči. Když sklopím hlavu, místo písmen vidím v knize ty její čerňoučké oči. Stále vzpomínám, jak mě v kostele drží za ruku. Tak ráda bych ji byla vzala kolem krku a na jejích prsou se vyplakala. Kdyby to nebylo v kostele, nebyla bych se jistě přemohla. Hrozně trpím. Ale přece až do smrti ji budu mít ráda, nikdy na ni nezapomenu. Kéž mi milý Bůh udělí té milosti, abych s ní mohla sdílet…