Je vděčnost klíčem ke štěstí?

Předposlední listopadový čtvrtek začal pro Petru Urbanovou (48) stejně jako obvykle. Obchodní cestující a matka samoživitelka osmiletých trojčat vyráží za prací až odpoledne – s naloženým autem objíždí své zákazníky a prodává vysavače, mixéry nebo svíčky. Než odejde, vždycky se přesvědčí, že je všechno připravené pro návrat dětí ze školy. I tentokrát zkontrolovala, že mají v lednici dost jídla, vyvenčila psy a pak zatopila v kamnech, aby bylo doma teplo, až se děti vrátí. Vyhaslý popel z předešlé noci vynesla do popelnice a pro jistotu zalila kbelíkem vody.

Důvod, proč na tenhle listopadový den nikdy nezapomene, byl ten, že zbytky uhlí z kamen si tentokrát podržely žár o něco déle než obvykle. Asi hodinu poté, kdy paní Urbanová vyrazila na okružní cestu za svými zákazníky, zazvonil mobil a ozval se rozrušený sousedčin hlas. „Křičela: ,Hoří ti dům!!!‘ Tak jsem šlápla na plyn a jela k nám do Vyšehoří jak šílená,“ vzpomíná žena. Když dorazila, viděla už polovinu svého vesnického stavení v plamenech. Špatně uhašený popel zapálil popelnici, od ní chytil dřevník a pak obytná část.

Děti byly naštěstí ještě na keramickém kroužku, následující hodiny tak šest jednotek hasičů z okolí bojovalo hlavně o majetek a život domácích zvířat. Podařilo se zachránit pár cenností a také fenu se štěnětem. Další pes a kocour se však v požáru udusili. A statik, který dorazil nazítří, majitelce sdělil, že doutnající torzo stavby bude zřejmě lepší strhnout. „Byl to strašný šok, přišli jsme skoro…