Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Jak šťastně stárnout. Mít se na co těšit, říká Jiří Černý

Pozdní věk může být mnohem zajímavější, než jsme si mysleli + rozhovory s inspirativními osmdesátníky

14
Jiří Černý • Autor: Milan Jaroš

obal

V novém Respektu 41/2018 najdete velký blok textů na téma Jak šťastně stárnout. Hlavní článek o tom, že pozdní věk může být mnohem zajímavější, než jsme si mysleli, doplňují inspirativní rozhovory s Jiřinou Šiklovou, Liborem Peškem, Jiřím Černým, Lindou Wichterlovou a Zdeňkem Svěrákem. Jako pozvánku ke koupi odemykáme rozhovor se známým hudebním publicistou Jiřím Černým, a z digitální verze Respektu pak interview s Jaroslavou Skleničkovou, jednou ze dvou posledních žijících lidických žen.

Jiří Černý (82): Těším se tam a zase zpátky

V čem se po osmdesátce změnilo vaše fungování?

Jednoznačně jsem pomalejší. Po pětasedmdesátce se tempo zpomalovalo, tudíž toho stihnu méně. A tak si, zřejmě podvědomě, vybírám věci, které mi zaberou méně času.

Pořád jezdíte po Česku s hudebními pořady?

Ano, letos, pokud Pán Bůh dá, jich budu mít kolem stovky. Mám tak tři týdně, jen od června do srpna si dělám prázdniny. Mě to velice baví. Řekl bych, že z veškeré práce, kterou jsem dělal jako novinář, mě ty poslechovky baví nejvíc. Připadá mi, že mají největší smysl. Chodí na ně lidi, které hudba opravdu zajímá, a já jim zase hraju takovou, o které jsem přesvědčen, že jim něco dá. Posledních pět let mám většinou vyprodáno.

Pouštíte i novou hudbu, nebo spíš starší?

No hraju spíš hodně nové věci. Nutí mě to poslouchat a hledat pro sebe nové objevy. Teď mě třeba fascinuje taková napůl černoška, napůl Irka Rhiannon Giddens, má výjimečně krásný hlas. A taky jsem se na stará kolena vrátil k vážné hudbě, s níž jsem kdysi začínal. Chodím pravidelně do kina na přenosy z Metropolitní opery a píšu o tom pro Hospodářské noviny. To jsem si upřímně řečeno nikdy nedovedl představit. Sednout si na zadek a vidět na velkém plátně, co se hraje v New Yorku.

Vyvolává ve vás hudba ještě tak silné prožitky jako v mládí?

No tak to bych lhal. Jak jsem vnímal třeba Smetanu, Janáčka nebo Čajkovského, když mi bylo šestnáct, tak v té síle se to už nikdy neopakovalo. A jak se mnou zatřásli, když mi táhlo na třicítku, Dylan, Simon a Garfunkel nebo Beatles, tak to taky ne. Ale dodnes se mi stává, že se objeví na scéně někdo a já chci od něj všechno slyšet.

Píšete dnes jinak než dřív? Jste třeba vůči muzikantům shovívavější?

Jsem určitě jiný. Mezi tou dvacítkou a třicítkou jsem chtěl být hrozně vtipný, nutil jsem se do sarkasmu. Dnes už taky nepíšu o věcech, které mě nebaví, na to je zbytek života moc krátký. Proč lidem říkat, že je něco podprůměrné? Energii, kterou ještě mám, chci využít, abych jim řekl, co stojí za to slyšet.

13
Jiří Černý • Autor: Milan Jaroš

Jak jste na tom zdravotně? Udržujete se nějak cíleně v kondici?

Sedmnáct let mám artrózu třetího stupně v obou kolenou. Předtím jsem běhal a jezdil na kole, hodně jsem sportoval, dělal jsem třeba železného muže. Tak to už teď nejde. Ale pohyb mám, protože bydlíme ve čtvrtém patře bez výtahu. Co mi pomáhá, je plavání. Položím se v rybníku naznak, nade mnou létají letadla, ptáci a tak. Kolena necítím a v tu chvíli si připadám skutečně zdravý. Jinak my jsme dlouhověká rodina, maminka žila do čtyřiadevadesáti, otec žil do čtyřiaosmdesáti, ale v osmdesáti ho ve Štěpánské přejela motorka, protože byl tak rozběhlý. Sestře je osmdesát devět.

Jste ve vašem věku šťastný?

Já jsem šťastný velice, ale stáří bych to nepřičítal. Především za to může změna režimu. Za komunistů jsem přišel třikrát o práci a nemyslel jsem si, že se někdy dožiju něčeho lepšího. Že budu žít třicet let ve svobodě, by mě prostě nenapadlo. Pak jsem šťastný, protože mám povedenou ženu, dceru a vnučku. A taky proto, že si celý život dělám to, co chci. Staří výkonní lidé, zejména v kumštu, bývají někdy trapní, takoví poskakující veselí starci. Nechtěl bych do toho bodu dojít. Mám kolem sebe hodně kritické ženské, tak doufám, že mě včas budou varovat.

Už vám něco naznačují?

Tak trochu… Ony by nejraději, kdybych už ve svém věku nejezdil autem, ale když auto vám dává ohromnou svobodu. Teď sice čtyři moji mladší kamarádi vymysleli takovou čtveřici, říkají si Black Drivers, jako Černého řidiči, a že prý se budou střídat a všude mě vozit. Ale jsou to všechno zaměstnaní lidé, tři inženýři a jeden lékař… Tak je mi to takové žinantní. Navíc se po cestě rád zastavím a koukám třeba dvacet minut na koně u cesty, a nechci jiné lidi takhle zdržovat.

Ale je to od nich milé. Máte hodně mladších přátel? Říká se, že s nimi člověk stárne pomaleji.

Já jsem vždycky míval spíš starší kamarády, ale v posledních letech se to otočilo. Lidi se vyměnili a mám kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří chodí na moje poslechovky. Přitáhla je muzika. A mě to zavazuje, abych svoji práci neodfláknul. Záleží mi na mínění mladších lidí, jim to přece jenom myslí lépe. Takže když o mně třeba váš kolega Pavel Turek napsal něco hezkého, říkal jsem si: „No, tak ten snad se tolik nemýlí…“ Kdyby napsal opak, tak bych o tom hodně přemýšlel. Já moc nevěřím muzikantům, kteří tvrdí, že kritiky nečtou. Ukažte mi někoho, koho vůbec nezajímá, co jeho práci říká okolí.

Co byste doporučil mladšímu člověku, aby dobře zestárnul?

Vybrat si tu práci, která vás nejvíc baví. Pravý opak než říkala generace mých rodičů: „Tohle si dělej pro zábavu, ale hlavně ať umíš něco, co tě uživí…“ To jsem nikdy nedělal. Největší štěstí je mít se pořád na co těšit. A to já mám. Když jedu z domova, tak se těším, že budu lidem hrát. A když pak jedu zpátky, už se zase těším na ty svoje tři holky tady doma. 

18
Jaroslava Skleničková • Autor: Milan Jaroš

Jaroslava Skleničková (92): Dokud budu mít co říct, tak to budu říkat

Je něco, co vás ještě dokáže na „stará kolena“ překvapit?

Já jsem prošla tou nejdrsnější, ale na druhé straně i tou nejlepší školou života, když jsem se v šestnácti, takové ještě pořád spíš naivní dítě, ocitla v lágru. Dodnes mě dovede neskutečně vytočit lidská lež, falešnost, protože s tou mě, moji maminku, sestru a další ženy z Lidic zatýkali a odváželi: tvrdili nám, že jdeme jen k výslechu, že se druhý den vrátíme domů, že malé děti jedou napřed, aby to měly pohodlné, že se znovu uvidíme se svými otci, bratry, manžely…

Proto mě neskutečně nadzdvihávají ze židle lživá tvrzení Andreje Babiše, která se třeba týkala přijmutí padesáti syrských sirotků Českou republikou, pak se musím veřejně ozvat a proti jeho slovům protestovat. Z jeho strany je to jen politická agitace, aby vyhrál volby. Já jsem taková revolucionářka, trochu pusa prořízlá, ale dokud budu mít co říct, tak mě bude slyšet.

Vy takhle pečlivě sledujete dění kolem? Že jste na onu debatu ohledně syrských sirotků reagovala okamžitě.

No samozřejmě, mám celý den čtyřiadvacítku nebo jedničku, takže jsem v obraze. I když někdy jen jako kulisu. To mě taky naučil lágr, že musíte reagovat na všechno okamžitě, a touhle zkušeností jsem se řídila celý život.

 

01
Zdeněk Svěrák • Autor: Milan Jaroš
02
Zdeněk Svěrák a Petr Třešňák • Autor: Milan Jaroš
03
Zdeněk Svěrák • Autor: Milan Jaroš
04
Linda Wichterlová, 101 let • Autor: Milan Jaroš
05
Linda Wichterlová, 101 let • Autor: Milan Jaroš
06
Linda Wichterlová, 101 let a Kateřina Mázdrová  • Autor: Milan Jaroš
07
Linda Wichterlová, 101 let • Autor: Milan Jaroš
08
Busta Otty Wichterleho v bytě Lindy Wichterlové.  • Autor: Milan Jaroš
09
Jiřina Šiklová • Autor: Milan Jaroš
10
Jiřina Šiklová • Autor: Milan Jaroš
11
Jiřina Šiklová • Autor: Milan Jaroš
12
Jiří Černý • Autor: Milan Jaroš
13
Jiří Černý • Autor: Milan Jaroš
14
Jiří Černý • Autor: Milan Jaroš
15
Libor Pešek • Autor: Milan Jaroš
16
Libor Pešek a Petr Třešňák • Autor: Milan Jaroš
17
Libor Pešek • Autor: Milan Jaroš
18
Jaroslava Skleničková • Autor: Milan Jaroš
19
Jaroslava Skleničková ukazuje nášivky z lágru • Autor: Milan Jaroš
20
Jaroslava Skleničková a Kateřina Mázdrová • Autor: Milan Jaroš
21
Jaroslava Skleničková • Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Jak ještě jinak si udržujete bystrou mysl?

Myslím, že jsem svěží, veselou a optimistickou mysl hodně zdědila po svém tatínkovi; nic moc jsem si nikdy z ničeho nedělala a do všeho se vrhala po hlavě. Což bylo štěstí, pomohlo mi to přežít nejen koncentrák, ale i pozdější náročný život, kdy jsem se třeba starala šestnáct let o svoji maminku po mrtvici, a to současně s péčí o dvě moje malé děti a děti mojí sestry, která chodila do práce.

Prý se ve sledování současného dění nebráníte ani moderním technologiím.

Kvůli zprávám a korespondenci na e-mailu používám iPad. Čtu bez brýlí, přečtu i to nejdrobnější písmo. Kdybych se ale pouštěla do třetí knihy, tu bych stejně jako ty dvě předcházející psala nejprve rukou a až pak pilovala na počítači. Respektive tu první jsem přepisovala na psacím stroji, počítače ještě neexistovaly.

Kdy jste ji začala psát?

Jako většina lidí, kteří prošli koncentrákem, musíte nejprve prožitou minulost, hluboko vrytou pod kůži, desetiletí vstřebávat, než máte sílu k tomu ji odkrýt druhým. A někdo se k tomu neodhodlá celý život. Já jsem si vzpomínky začala zapisovat až po odchodu do důchodu, někdy v sedmdesáti, původně abych svým dětem a vnoučatům uchovala, jaký byl můj tatínek a jak krásné dětství jsem měla, i to, jaké obrovské štěstí mě potkalo, že jsem všechny ty hrůzy přežila. Druhá kniha vzpomínek mi vyšla před dvěma lety.

Jak spokojený život žijete v tomhle věku?

Jsem krajně spokojená. Jak už jsem řekla, měla jsem v životě štěstí. Mně se splnilo vlastně všechno, co jsem si v životě přála. I když třeba děti jsem chtěla čtyři, a měla nakonec jen dvě; trpěla jsem totiž odmala těžkou vrozenou kyčelní vadou. Dnes se pohybuju pomocí chodítka, v bytě mám tak trochu všechno na kolečkách.

19
Jaroslava Skleničková ukazuje nášivky z lágru • Autor: Milan Jaroš

Když vy sama jste byla dítě a mladá dívka, měla jste vzor v někom o hodně starším?

Díky tatínkovu povolání šéfkuchaře jsem dětství strávila pendlováním po celé republice mezi hotely, kde v sezoně vařil, od Luhačovic přes Prahu až po Tatry a Nový Smokovec, v zimě jsme pak bývali v Lidicích. I když jsem je moc neužila, určitě byly pro mě vzorem moje dvě babičky, z tatínkovy i maminčiny strany. Prarodiče jsou milovány všemi dětmi.

Desetiletí jste byla v popředí zájmu médií, politiků, netrhly se u vás dveře s návštěvami, i zahraničními. Co dneska, nedáváte raději přednost vlastnímu klidu?

Tak kdo by neměl svůj klid rád, to nejspíš každý, ale nemusí se to taky přehánět. Takže pokud jsem někam zvána – na nějakou ceremonii, besedu, neodmítám; taky pořád někdo telefonuje, řeším spoustu věcí po e-mailu… I těch návštěv by klidně mohlo chodit víc.

Máte nějaký recept, jak prožít radostný život a spokojené stáří?

Ta radost je pro spokojené stáří nejdůležitější, hlavně radost z dětí, z vnoučat, a také je důležité vážit si života, to je ten nejcennější dar, který člověk dostane. Já si tu radost ještě znásobím, že si po každém obědě a večeři dám malou skleničku červeného vína, jen trošku, aby mi po jídle nebylo těžko. A když mi je těžko, štamprlička slivovice to srovná.

Přemýšlíte o smrti?

Ne.

Bojíte se jí?

Neblázněte, proč bych se jí bála. Já si tu dvaadevadesátku nepřipouštím, cítím se jako šedesátnice. Mně i co se nemocí týče, doktoři říkají, že jsem tak trochu zázrak přírody.

Rozhovor s J. Skleničkovou připravila Kateřina Mázdrová.

20
Jaroslava Skleničková a Kateřina Mázdrová • Autor: Milan Jaroš

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel, přihlaste se.
Čtěte již teď v našich aplikacích
App Store Google Play Amazon
obal 41
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 37 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte