Je to příběh úspěchu, jaký už dějiny znají. Seskupení zvané Islám v ČR nechceme vzniklo před osmi lety na Facebooku jako skupinka lidí utvrzujících se ve strachu z islámu. První článek v novinách, v Právu, se o nich objevil o rok později, na jaře 2010. Tehdy měli tisíce stoupenců a o jejich podporu před volbami požádal lídr pražské kandidátky Zemanovců. V Právu o tom referoval tehdy málo známý novinář Jiří Ovčáček.
Když pomineme občasnou zmínku na okrajových zpravodajských webech a v blozích, tak na další článek bylo nutné čekat dva roky do jara 2012. Týden psal o muslimech v Česku a dal slovo i Martinu Konvičkovi, lídrovi islamofobů. Konvička sdělil, že už mají na síti 60 tisíc příznivců, a legální náboženství přirovnal k nacismu. Znělo to jako neškodný bizár.
Ještě v roce 2013 ukazuje databáze všech mediálních výstupů jen osm textů, jediný v tištěných novinách – Blesku, kde vyšla pouhá zmínka. V roce 2014 vyšlo 90 textů, včetně blogů. Přitom ve stejné době se odehrála velká událost – Facebook zablokoval účet islamofobů. Média to však přešla bez výraznějšího zájmu.
Nicméně další rok se už objevilo 1144 textů, televizních a rozhlasových výstupů. Vloni pak 487, letos už pouze 66. Referovat o Konvičkově uskupení totiž přestalo být zajímavé. Rétorika Islám v ČR nechceme se stala běžnou součástí českého veřejného prostoru. Česko jako takové se stalo followerem uskupení Islám v ČR nechceme.
Ukázalo se to i tento měsíc. Český prezident ztratil všechen stud a na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
