Nacionalisté v posledních měsících sílili v jedněch volbách za druhými, zvolení klidného profesora ekonomie a kosmopolity Alexandera Van der Bellena rakouským prezidentem bylo vzhledem k tomuto trendu překvapením. Naši sousedé nejenže na chvíli zastavili vítězné tažení euroskeptiků, především ale vyslali do zbytku Evropy pár dobrých rad do neklidných časů.
I venkov
Třeba že se vyplatí neuhnout ze zásadních postojů. Van der Bellen se stavěl za Evropskou unii, za lidský přístup k utečencům, za kombinaci pragmatismu a vstřícnosti, kterou ve světové politice reprezentuje německá kancléřka. Kampaň vlivem neplatných květnových voleb a odsunutí následného zářijového termínu trvala téměř rok a Van der Bellen neobrátil, ačkoli se během posledních měsíců zdálo, že duch doby jeho liberálním ideálům nepřeje.
Ještě podstatnější pak je, že na svou stranu získal mlčící většinu, kterou si obvykle přivlastňují populisté. Vyhrál s jednoznačným náskokem 53,8 procenta hlasů oproti Hoferovým 46,2 procenta, přičemž volební účast byla o 20 procentních bodů vyšší než v minulých volbách před šesti lety. Rozhodlo hlavně 170 tisíc hlasů od Rakušanů, kteří při jeho nesmírně těsném vítězství v neplatných květnových volbách zůstali doma.
Bývalý šéf Zelených na svou stranu získal širokou koalici voličů sahajících od katolických, ale proevropských konzervativců až po levicovou alternativní scénu. Pozoruhodný byl jeho pokus sebrat euroskeptikům pojem domova, vlasti (německy „Heimat“), na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
