0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Od věci19. 11. 20164 minuty

Za panem Tau a Majkou z Gurunu

,
foto: Matěj Stránský
Uhranutý filmem.
(Roberto Alquati) • Autor: Matěj Stránský

Zamilovat si československou filmovou sci-fi a přestěhovat se kvůli tomu z rodné Itálie do Prahy není úplně obvyklé. Roberto Alquati (56) tu žije přes dvanáct let, pracuje jako sociální pracovník s duševně nemocnými a o československé sci-fi vydal v Itálii knihu Orbite.

Pamatujete si, kdy vás poprvé sci-fi uchvátila?

Reklama

Celkem přesně. Bylo mi šest a viděl jsem v televizi film Myš, která řvala, což je britská satira o fiktivní evropské monarchii s Peterem Sellersem. Moc jsem tomu sice nerozuměl a také to není úplně klasická sci-fi, ale v příběhu figuruje postava vědce či mimozemšťané. První opravdová sci-fi pak byla Zakázaná planeta, příběh o tom, jak astronauti přistávají v roce 2200 ve vzdáleném planetárním systému, aby pátrali po přeživších z předešlé kosmické expedice, to mi bylo asi osm. Byl jsem tím filmem uhranutý. Robotem, futuristickými dekoracemi a krajinou planety.

Co následovalo?

Tyhle jiskry ve mně „zažehly oheň“. Začal jsem se pídit po všem, co se sci-fi souviselo. Předplatil jsem si časopis Urania, což byl čtrnáctideník s fantastickými obálkami Karla Tholeho, Nizozemce, který žil v Itálii blízko místa, odkud jsem pocházel. Četl jsem knihy od Ballarda, Dicka, Čapka, Wellse, Asimova, chodil do kina.

Co vás na tomhle žánru fascinuje?

Paralelní světy, jež člověku umožňují vcházet do jiných území. Roboti, hvězdy, kosmos, efekty,…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc