Zamilovat si československou filmovou sci-fi a přestěhovat se kvůli tomu z rodné Itálie do Prahy není úplně obvyklé. Roberto Alquati (56) tu žije přes dvanáct let, pracuje jako sociální pracovník s duševně nemocnými a o československé sci-fi vydal v Itálii knihu Orbite.
Pamatujete si, kdy vás poprvé sci-fi uchvátila?
Celkem přesně. Bylo mi šest a viděl jsem v televizi film Myš, která řvala, což je britská satira o fiktivní evropské monarchii s Peterem Sellersem. Moc jsem tomu sice nerozuměl a také to není úplně klasická sci-fi, ale v příběhu figuruje postava vědce či mimozemšťané. První opravdová sci-fi pak byla Zakázaná planeta, příběh o tom, jak astronauti přistávají v roce 2200 ve vzdáleném planetárním systému, aby pátrali po přeživších z předešlé kosmické expedice, to mi bylo asi osm. Byl jsem tím filmem uhranutý. Robotem, futuristickými dekoracemi a krajinou planety.
Co následovalo?
Tyhle jiskry ve mně „zažehly oheň“. Začal jsem se pídit po všem, co se sci-fi souviselo. Předplatil jsem si časopis Urania, což byl čtrnáctideník s fantastickými obálkami Karla Tholeho, Nizozemce, který žil v Itálii blízko místa, odkud jsem pocházel. Četl jsem knihy od Ballarda, Dicka, Čapka, Wellse, Asimova, chodil do kina.
Co vás na tomhle žánru fascinuje?
Paralelní světy, jež člověku umožňují vcházet do jiných území. Roboti, hvězdy, kosmos, efekty,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
