0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Téma27. 7. 201410 minut

Mezi orlem a lvem

Většina českých vojáků byla v první světové válce loajální k Rakousku-Uhersku

Rudolf Kučera
Naši? (Přechod rakouských jednotek přes provizorní most na podzim 1917)

„Česky fójak, tobrá fójak.“ Legendární zhodnocení české bojové připravenosti na počátku první světové války zná snad každý. Baronka von Botzenheim představuje ve světoznámém díle Jaroslava Haška ztělesnění rakouské aristokratické nadutosti a hlouposti. Uprostřed vojenského lazaretu, který se hemží nejrůznějšími ulejváky a podvodníky, se snaží dobrého vojáka Švejka motivovat k rychlému uzdravení pohlazením, pečenými kuřaty, tabákem a lahví likéru „Gott strafe England“ (Bůh ztrestej Anglii). Čeští vojáci její dary sice rychle zkonzumují, k většímu bojovému odhodlání to však nepřispěje.

Absurdní výjev z rakouské vojenské nemocnice posloužil Haškovi jako jeden z mnoha příkladů střetu mezi rakouským militarismem a českou nechutí k boji za císaře pána. Haškův román je přitom sice nejznámějším, zdaleka ovšem ne jediným příkladem obrazu české účasti v první světové válce, který stvořila meziválečná Československá republika. Nový stát vznikl na troskách habsburského císařství, které mu sloužilo jako dokonalý příklad toho, čím nechtěl být. Monarchistickou, byrokratickou tradici měl nahradit demokratický nacionalismus, císaře prezident a vlažnost, místy až výsměch českých vojáků armádě republikánské nadšení. První republika proto kladla důraz na připomínání české neochoty angažovat se v rakouské armádě, která vyvrcholila ve& …

Reklama

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc