Dopisy

NENÍ DOTACE, NENÍ TEMELÍN

RESPEKT 16/2014

Negativa běžných obnovitelných energetických zdrojů (OZE) představují: návratnost
obrovského množství energie spotřebované při výrobě a likvidace solárních panelů, hlučnost větrných elektráren a znehodnocení zemědělské půdy u všech zdrojů v čele s biomasou. Těchto dopadů se autorka bohužel nedotkla. Především však chci poskytnout střízlivější interpretaci „bez nadsázky překvapivého“ čtyřicetiprocentního podílu OZE na výrobě elektřiny v okamžicích ideálních povětrnostních podmínek.
Za slabšího větru a slunečního svitu totiž stojí téměř celá produkce na bedrech „klasických“ elektráren, které nelze během okamžiku vypínat či zapínat. Ty i v době špičkových dodávek OZE musí zůstávat připravené nahradit tyto nestabilní zdroje, takže skutečná úspora uhlí, jádra či plynu je i za ideálních podmínek daleko pod teoretickými 40 procenty. Aby Německo mohlo dát „špinavým“ zdrojům sbohem, muselo by za větrného a slunečného počasí produkovat v OZE (střízlivým odhadem) energii odpovídající nikoli 40, ale 400 procentům aktuální spotřeby: přebytečná energie by se musela shromažďovat v obřích energetických úložištích na horší chvíle.
Co z toho plyne? Že po mnoha letech nevídaných investic jsou Němci sotva za desetinou dlouhé cesty k „zeleným“ zdrojům a v oblasti budování úložišť stojí ještě před startovní čárou, neboť zařízení potřebné velikosti dosud neexistují ani na papíře.

Ing. Daniel Špulák

POLE V OBLACÍCH

RESPEKT 16/2014

Dlouho očekávaná zpráva OSN o změnách klimatu oživí zájem o tematiku životního prostředí a možnosti udržitelného života na naší planetě. Avšak obdobně jako zpráva OSN i články, úvahy, prognózy reflektující toto téma mívají pouze charakter varování, v lepším případě receptů, jak v nových podmínkách přežít.

Výjimkou není ani článek Pole v oblacích. Také on se orientuje pouze na možná řešení následků devastace naší planety bez jediné zmínky, jak příčinám ohrožení předcházet.

O opatřeních, která by měla na varovné signály hrozící katastrofy reagovat, se sice sporadicky jedná – a to i na globální úrovni –, změny, jež by jakékoli účinné řešení předpokládalo, jsou však natolik zásadní a převratné, že je značná část lidstva nepokládá za přijatelné. Pokud budou i sebemenší navrhované změny chápány jako ohrožení současně převládajícího ekonomického a politického systému, není naděje, že by lidské společenství dosáhlo konsenzu k radikálnímu prosazení nějakého nezbytného spásného zásahu.

Věra Schillerová