Jedno ze starších českých přísloví praví, že „drzé čelo je poplužní dvůr“. Jinými slovy, že přehnané sebevědomí přináší hmotné statky. Americký sociolog James Fowler se snažil objasnit, proč se vlastně sebevědomím nerealisticky a nezřízeně plýtvá například ve sportu, politice a bankovním sektoru. Zdá se, že „drzost“, tedy nepodložený pocit, že člověk je lepší a kvalitnější než ostatní, je vlastně evoluční vynález. Přehnané sebevědomí se navíc netýká jen jednotlivců, ale také celých generací nebo dokonce národů. Právě v těchto individualistických letech má starší generace často pocit, že vypukla úplná epidemie arogance.
Přehnané sebevědomí se podle Fowlera vyplácí v případě, že získaná odměna je nejméně dvakrát větší než energie vložená do jejího získání. Jinými slovy „drzoun“ aktivně sahá po všech dosažitelných pozicích, ale potřebuje alespoň jednou za čas vyhrát. Skromnější či plašší lidé nevstupují ani do těch konfliktů, ve kterých by normálně zvítězili.
Arogantní lidé navíc svým chováním „blafují“, a zastrašují tak možné konkurenty. Ve společnosti, která je zaměřená na úspěch, je přehnané sebevědomí tolerováno, či dokonce oslavováno jako schopnost obstát v konkurenci. V bohatých zemích, kde se dají získat velké majetky, tak paradoxně vzniká větší sociální napětí než ve společnostech, které jsou středně chudé. Dobře to bylo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
