Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jeden den v životě

Bazény

Mám ráda bazény. Ne ty nóbl, kde se procházejí polobozi v luxusních koupacích pláštích, ale ty obyčejné, městské, veřejné.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Tereza Brdečková - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Fotografie: Tereza Brdečková - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Mám ráda bazény. Ne ty nóbl, kde se procházejí polobozi v luxusních koupacích pláštích, ale ty obyčejné, městské, veřejné. Kromě vody skýtají sladký pocit anonymity. Skáču do všech bazénů v okolí, plavu, koukám na lidi, oni na mě. Pozorujeme se navzájem, ale celkem si nic nemyslíme a nic nekomentujeme. Někdy se lidé chodí do bazénů seznámit, ale takové poznáte podle toho, že neplavou a jen tak se cachtají. My skuteční plavci si stačíme sami. Za poslední dva roky mi z plavání narostly svaly a možná i žábry. Kromě pražského Podolí a akvaparku v Hranicích si potrpím na mnichovskou Müllersches Volksbad. Tam se za tři eura plave v nádherném secesním interiéru, takže to vypadá jako potopa v Obecním domě. Ale vůbec nejradši mám bazén v berlínské čtvrti Schöneberg. Je prosklený, stojí v parku a je z něj vidět na věž slavné radnice, odkud kdysi John F. Kennedy hlásal: „Ich bin ein Berliner!“

Jezdím tam na kole v sobotu odpoledne, když je nejvíc plno. Přesto v soustavě asi pěti bazénů nikdo nikomu nepřekáží. Chodí tam lidé z nejpestřejší berlínské čtvrti. Tady kolem Haupt Strasse bydlí Latinos, Turci, Afričani, Italové, Řekové, Poláci, homosexuálové, kumštýři, mentálně postižení a dále Němci, které to takhle baví.

Nad bazénem je prosklená kavárna pro oblečené. Sedí v ní zahalené muslimské holky a hihňají se. Malují si pusy a dělají, že si nevšímají svých kluků, kteří v bazénu pro jejich krásné oči machrují, skáčou šipky a řvou jako na lesy. Mentálně postižení tu mají v sobotu odpoledne vyhrazený bazén pro neplavce. Nadšeně tam plácají do vody, každého hlučně zdraví a házejí si míčem. V kulatých bazénech s bublinkami vedle sebe sedí německé babičky s trvalou, černoši, Indové a několik Číňanek. Vedle ve slané lázni leží na břiše turečtí manželé. Je jim kolem pětašedesáti, drží se za upracované ruce a zírají mlčky před sebe jako párek zkušených tuleňů. A já si plavu dvacátý bazén a říkám si, že je mi fajn. Ale proč vlastně právě tady? Jsou prostě lidé, kterým se líbí rozmanitost. Svou vlastní kulturu přece člověk časem vyčerpá a pak z ní někdy zhloupne a začne ji přeceňovat. Někdo se ovšem cítí bezpečně jen mezi svými a cizinecké zvyky a tváře ho všelijak děsí. Jenže takoví lidé sem nechodí. Což je zároveň odpověď na otázku, proč je soužití kultur tady v bazénu tak milé a prosté, když za jeho zdmi vyvolává problémy. Ovšem i bazény jsou různé. A když už se tam jednou vypravíme, je dobře tam v klidu žít a nechat žít. Jinak si nikdo nezaplave a budeme mít zkaženou sobotu. Přinejmenším.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].