Povědomý kriminál

Oba měli ty snímky dvacet let v šuplíku. Teď je zveřejňují a je to dobře: kdo chce vědět, jak vypadalo normalizační Československo, tomu by bez nich chybělo hned několik důležitých rozměrů jeho podoby. Jiří Poláček a Libuše Jarcovjáková se v pražské Galerii Langhans vracejí ke svým fotografiím z počátku 80. let.

Vězení za vězení

„Možná to byla chyba, mohl jsem si užít ve Vietnamu nebo v base. Tak mi to alespoň dlouhou dobu připadalo,“ vzpomíná Jiří Poláček (1946) na chvíli, kdy ho na československých hranicích policajti vysvlékli do naha a prohledali všechny jeho věci. Psal se rok 1972 a Poláček se vracel ze Spojených států z šestileté emigrace: jako majitel zelené karty dostal povolávací rozkaz do války ve Vietnamu, do přijímače ale nenastoupil, takže byl odsouzen k dvouletému trestu. Než sedět v neznámém vězení, radši se vrátil do povědomého kriminálu, který se tehdy rozkládal od Aše až k Tatrám. Za ilegální opuštění republiky mu nic nehrozilo – v nepřítomnosti dostal krátce před srpnovou okupací milost.

Poláček měl za sebou roční fotožurnalistický kurz na University of California v Los Angeles, takže se přihlásil na FAMU. Navrátilce do náruče Husákova režimu na školu přijali. Jako diplomku nafotil omšelá, depresivní smíchovská zákoutí, použil k tomu předpotopní panoramatický přístroj na dlouhý &„…