Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Jeden den v životě

Nikotin a zabijáci

Od prvního ledna se také v berlínských restauracích a kavárnách nekouří.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Tereza Brdečková - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Fotografie: Tereza Brdečková - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Od prvního ledna se také v berlínských restauracích a kavárnách nekouří. A protože k šarmu toho divného velkoměsta patří opojný pocit volnosti, řada jedinců zákaz nerespektuje. Nedávno přišla do kavárny v centru starší paní, objednala si kávu a zapálila si. Kdosi na ni zavolal policii. Přišli dva muži v uniformách, dámu zneškodnili (tj. vytrhli jí cigaretu z úst a vyvedli ji ven) a sepsali s ní protokol. Zákon je zákon. Byl prý naplněn za mlčenlivého přihlížení ostatních hostů. Kdo je na tu paní pozval, se nezjistilo. Stalo se to koncem února a byl to populární případ. Kde ti policisté byli, když v posledních měsících docházelo ve městě k rasistickým útokům? ptali se mnozí občané. U některých přepadení nikdo nebyl, jiné nikdo vidět nechtěl. Ale k většině z nich by nedošlo, kdyby společnost jednou provždy dala jasný signál: teď dost, tohle ne. Samozřejmě, taková srovnání jsou svým způsobem nefér. Ale oba příklady lze považovat za průvodní znak apatie, která v západní společnosti nebezpečně narůstá. Je mi totiž mnohem milejší vášnivě zapálená debata včetně výkřiků a facek než deset klidných tupců, kteří si nic nemyslí – ať už o cigaretách, o policii nebo o cizincích. Zejména pak mne děsí, pokud sklony ke stádnímu myšlení narůstají v západní Evropě. Vždyť v Paříži se v devadesátých letech celebrity zatloukly v kostele spolu s Afričany, kterým hrozila problematická deportace. V bývalém západním Německu každý větší rasistický exces vyvolal demonstraci. A než jsme se dopracovali k nekuřáckým hospodám na Západě, bylo například ve Francii několik pokusů, které skončily fiaskem: lidi prostě kouřili dál a hospodští jim k tomu nosili popelníčky. Tím nechci říct, že kouření je chvályhodné. Jenom za politickým tažením za zdravý vzduch cítím naivní a tím i nebezpečnou víru, že až se nikde nebude kouřit a cigarety zmizí ze světa, budou všechny problémy vyřešené. A to nebudou.

Poněkud mne uklidnilo, že v našem děsivém, svobodomyslném, chladném, vřelém, ošklivém, německém a zároveň dokonale kosmopolitním a autentickém Berlíně není vše ztraceno. V Charlottenburgu na Stuttgardském náměstí najdete rohovou kavárnu. Je nacpaná k prasknutí a tak zakouřená, že se tam nedá dýchat. Dobře se tam vaří a na dveřích mají nápis: Upozorňujeme hosty, že v naší kavárně již není dovoleno kouřit. Policii zatím nikdo nezavolal, snad i proto, že vedle kavárny je pět jiných, kde se zákaz doopravdy dodržuje.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 15/2008 pod titulkem Nikotin a zabijáci