Hledali jsme v Ulánbátaru seriózní paní na hlídání dětí, nejlépe matku, která umí dobře anglicky. Osud k nám zavál Dörönmu – na vysokých podpatcích, s rudými nehty a lámanou ruštinou. Děti tak mají potrhlou starší sestru, která je za našimi zády krmí čokoládou a televizí, a my víme, o jakém štěstí sní mongolské dvacítky.

Dörönma neboli Degi je z dobré rodiny. Babičky jsou kočovnice, rodiče městští lidé pracující ve školství. Dnes je jí něco málo přes dvacet a až donedávna měla o budoucnosti jasno: odjede do zahraničí, zbohatne, vrátí se do Mongolska, koupí si byt a auto, začne podnikat a bude šťastná. 

V Mongolsku se vydělává špatně. Plat ve státním sektoru je kolem sta dolarů měsíčně a s tím se i tady vyžije mizerně. Peníze lze vydělat jen v zahraničí. Dvě její sestřenky udělaly štěstí v Čechách. Čechy mají v Mongolsku dobrou pověst, protože tam tisíce Mongolů vystudovaly. Navíc záhy budeme v Schengenu, čímž se otevře cesta dál na západ. Degi by ráda hlídala děti (lámaná ruština by snad stačila) nebo dělala cokoli (ve vší slušnosti), za co by jí platili. Mongolové se často najímají na práci s kůží, neboť pro to mají vlohy. Degi by pobyla tři nebo pět let, pak by se vrátila domů. 

Druhá možnost je Korea. Mongolové jezdí ke svým bohatším bratrancům pracovat často. Když zprostředkovatelská agentura vypsala konkurz na 15 000 míst pro manuální pracovníky, přihlásil se zájemců dvojnásobek. Přijímací pohovory, kde měli osvědčit alespoň základy korejštiny, musely probíhat na stadionu. Obrovský zájem byl pochopitelný. Šlo sice o těžké práce a dvanáctihodinové směny, ale plat měl být 2000 dolarů. Z toho se dá našetřit na menší obchod, hezký pozemek nebo slušné stádo! Babička jí slíbila půjčit 5000 dolarů do začátku, práci by si pak našla sama. Prý snadno. 

Je to vlastně ještě holka – hezká, veselá a nezkušená. Představila jsem si, jak se její rodina skládá na peníze pro nějakého mafiána, který jí zařídí místo u pásu někde v Blansku. Nebo jak obíhá korejské fabriky a čeká, až ji vezmou na noční směny. A myslela jsem na všechny nástrahy, které na takovéhle holky číhají. 

Byla jsem ráda, když mi minulý týden prozradila, že čeká miminko, bude se vdávat a pak, až se dítě narodí, pojede za manželem do Austrálie. Ten už tam prý má místo domluvené. 

Přeju jí, aby to klaplo. Chápeme, že touží po lepším. A doufáme, že až ty vysněné peníze s manželem vydělají, investují je v Ulánbátaru do něčeho poctivého, co bude dobře fungovat, hezky vypadat a co tu prospěje všem.

Překladatelka žijící v Mongolsku.

Redakčně kráceno

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte