V našem romském umění právě dochází k velkému třesku. Je-li snad někomu zatěžko vydělovat z balíku místního výtvarného umění právě jen romské, pak se na české scéně takřka současně objevily tři mladé ženy se skutečně neotřelým viděním světa. Blanka Jakubčíková (1971) je se svou komiksovou grafikou se závažnými poselstvími služebně nejstarší a patří už k poměrně etablovaným umělcům střední generace. Komicky morbidní Laďa Gažiová (1981) vystavovala své vize sprejované na surová plátna v létě na karlínském bienále. A její vrstevnice Věra Kotlárová nyní v brněnském Muzeu romské kultury vystavuje své rozměrné akrylové plachty.
Všechny tři výtvarnice pocházejí ze smíšených romsko-českých manželství. Každá tvoří jinou technikou, přesto především díla obou mladších žen jako by plula na stejné vlně. Nabízí se prvoplánová otázka: Má jejich estetika něco společného s jejich romstvím, nebo je to jen rafinovaně nastražená past na kunsthistoriky?
Záhada zmrzlého kuřete
„Tak jsem šla a zatočila, bylo tam moc dveří. Nebyla jsem nikdy na veřejných záchodkách a tak je to asi normální, otevřela jsem první dveře. Brdo, plno dlaždiček a pěkný růžový, s kytičkama.“ Zdá se, že epifanie čekající za zavřenými dveřmi Kotlárovou provázejí odmala; tak se alespoň prezentuje v letáčku k brněnské expozici. Její texty probíhají…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
