2007-1856-mobr-55AR392007.gif
2007–1856-mobr-55AR392007.gif • Autor: Respekt

2007-1856-vobr-55AR392007.jpg
Fotografie: 78 let, 63 dní a 8 hodin – na jeden promarněný život dost slušný výkon. (Zdeněk Durdil) – Autor: Matěj Stránský • Autor: Respekt

"Je to story člověka, kterému v hlavě hraje rádio,“ popisuje Zdeněk Durdil (1977) svou letošní absolventskou práci na katedře animace pražské FAMU. „Vlastně jde o zhmotnění úzkosti jednoho bezmocného důchodce,“ říká filmař v žižkovské putyce, která také pamatuje lepší léta: nad Durdilovou hlavou visí umolousané připomínky slávy fotbalové Viktorky. Patnáctiminutový snímek Rádio Kebrle mu před měsícem vynesl Zvláštní cenu poroty Theatre Optique na karlovarském mezinárodním festivalu krátkých filmů Fresh Film Fest.

Na fantazií překypující poetice vyprávění se podílel Tichý syndikát. Tohle sdružení vystudovaných scenáristů Vojtěcha MaškaDžiana Babana pořádá divadelní představení v Divadle Nablízko, má na kontě dvě komiksové knihy a stripy přispívá do časopisů A2 a Reflex. Společné psaní scénáře jim zabralo měsíc.

Příběh v sobě kloubí nakažlivý humor s trpkým pohledem na stáří. „Milí posluchači, časové znamení oznámilo 78 let, 63 dní a 8 hodin promarněného života pana Jaroslava Kebrle,“ oznamuje rozhlasový moderátor Fred Brunold v podání Roberta Nebřenského posluchačům. Ti v tipovací soutěži s názvem Kebrle do kytek odhadují, kdy už konečně důchodce, sedící celé dny v pojízdném křesle zavřený v panelákovém pokoji, přestane otravovat na tomto světě. Všichni se mohou přetrhnout, aby ve vysílání obraz starého pána co nejvíce očernili. „Jeho vnuk Janík Kokeš se ovšem vypraví štvavé rádio vypnout a díky jeho dětské naivitě se mu to nakonec podaří,“ shrnuje děj režisér.

Film okouzluje díky preciznímu využití moderních animačních postupů: akce živých herců se odehrává na pozadí vytvořeném na počítači. „Nechtěl jsem, aby to vypadalo jako koláž, ale aby to budilo iluzi jednolitého univerza,“ říká Durdil s tím, že polovinu úspěchu tvoří správné nasvícení a pečlivé korekce. „Tahle technika je poměrně levná. Herecké akce se natočí zvlášť na modrém pozadí, nemusí se stavět dekorace, jakékoli prostředí můžu poskládat ve photoshopu z obrázků stažených internetu. Ale stojí to čas.“

Postprodukce po čtrnáctidenním natáčení trvala s pauzami něco přes rok. Filmař, který se před přijetím na FAMU hlásil dvakrát neúspěšně na VŠUP, tempem stránku za den nyní dokončuje diplomovou práci na téma projekce na divadle. Téma je mu blízké i díky manželce Tereze, která je scénografka.

Občas pracuje jako počítačový operátor na postprodukci reklam ve firmě u spolužáka. Podobně se uplatňují i jeho kolegové z katedry. „Nechci kázat. Kdyby mi někdo nabídl reklamu, tak ji vezmu, protože se potřebuju finančně zacelit,“ přemýšlí hrdý novopečený otec pětiměsíční Františky. Přestat točit filmy se ale nechystá. S Maškem a Babanem chce připravit druhou animovanou exkurzi do světa zalidněného bizarními postavičkami. „Snad v dalším filmu vychytám některé mouchy, které v Rádiu Kebrle přes veškeré pozitivní ohlasy vidím.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte