Otec grafického románu Will Eisner brzy poprvé v češtině.
Knihy Willa Eisnera v 70. letech emancipovaly komiks (autor ho nazval sekvenčním uměním) a otevřely obrovské tvůrčí možnosti pro následující generace. Dnes obecně uznávanou pozici ve „vysoké literatuře“ dala komiksu nálepka grafický román, kterou newyorský tvůrce opatřil svoje přelomové dílo A Contract with God. Po bezmála třiceti letech si zanedlouho Eisner odbude premiéru i v českém překladu: nakladatelství Netopejr vydá jeho pozdní román Žid Fagin. Ožívá v něm skrytý příběh jedné ze záporných postav Dickensova Olivera Twista a zároveň funguje jako sonda do zdrojů antisemitských předsudků.
Kdo je ten zlý?
V roce 1973 se na jednom setkání komiksových autorů s fanoušky seznámil tehdy padesátiletý Will Eisner s tvorbou mladých nezávislých tvůrců shromážděných kolem cyklostylovaných malonákladových časopisů. Tehdy už velmi proslulý autor detektivní série The Spirit dostal nápad spojit potenciál silné osobní výpovědi s profesionálně odvedeným malířským i scenáristickým řemeslem. Zatímco tím prvním generace under-groundových tvůrců (např. Robert Crumb) oplývala, to druhé jim chybělo. Eisner měl obojí.
První projekt věnoval svérázným postavičkám zabydlujícím ve 30. letech jeden činžovní dům v židovské čtvrti Harlemu, tak jak si je pamatoval ze svého dětství. Hotová sbírka vzájemně propojených povídek A Contract with God, and Other Tenement Stories se však setkala s absolutním nezájmem vydavatelů, pro které bylo spojení komiksu a vážnějších témat neprodejným artiklem. V jednom rozhovoru o několik let později vzpomínal, jak zoufale objížděl jednoho vydavatele za druhým a každý ho odmítal. Když se měl setkat se zástupcem jistého velmi prestižního vydavatelského domu, blesklo mu prý hlavou: „Neříkej mu, proboha, že to je komiks. Nikdy to nevezme.“ A tak pro jistotu začal svoji novou knihu popisovat jako grafický román. Když kniha následně slavila nečekaný úspěch, škatulka se ujala a zastřešila hnutí, ze kterého o několik let později vzešel například i Art Spiegelman, autor oceňovaného komiksu Maus.
O Eisnerově významu pro dějiny moderního komiksu svědčí i fakt, že se od roku 1987 nejlepším tvůrcům grafických románů každoročně uděluje Eisner Award. Od svého autorského „znovuzrození“ na konci 70. let až do předloňské smrti Eisner napsal a nakreslil přes dvacet románů. Hodně z nich rozvíjí další historky ze života newyorských Židů, najdeme mezi nimi ale i například autobiografické vzpomínky na vietnamskou válku. Když už se zdálo, že se tvorba veterána uzavře dobromyslnými adaptacemi slavných románů (Moby Dick) určenými pro děti, Eisner ještě jednou překvapil a na samotném sklonku života se vrhl na problematičtější téma.
Několik jeho posledních románů zkoumá mýty, které ovlivňují, jak společnost smýšlí o minoritách, obzvláště o Židech. Těsně před smrtí dokončený román The Plot rozkrývá příběhy za oponou nechvalně známého antisemitského podvrhu Protokoly sionských mudrců a Žid Fagin (vydaný v originále v roce 2003) hledá zdroj nenávisti v románu Oliver Twist.
Fagin je v Dickensově textu jednorozměrnou zápornou figurkou. Vůdce gangu dětských podvodníčků je vykreslen jako prohnaný mizera zneužívající nešťastného osudu nalezenců. Eisner si postavu vypůjčil a dovyprávěl její příběh. V jeho verzi je Fagin potomkem emigrantů z Čech. Jako sirotek přežívá na ulici díky zlodějině, která je pro něj jediným východiskem z bídy. V jádru je to ale dobrák, který několikrát pomůže lidem v nouzi, a jak se dozvíme v závěru, vlastně i nepřímo způsobí šťastnou budoucnost Olivera Twista.
Nápad s dovyprávěním chybějícího Faginova příběhu a jeho obhajoba však není hlavním Eisnerovým cílem. Zajímají ho především předsudky, s nimiž Dickens popisuje Fagina jako typického židovského podvodníka. Obrovská popularita prvního vydání Olivera Twista mohla podle Eisnera přispět k utvrzení antisemitských stereotypů. A ačkoli sám Dickens se v pozdějších vydáních snažil po intervencích svých židovských známých nejostřejší hrany obrousit, Fagin už navěky zůstal karikaturou starého proradného Žida.
Jeho osud i u Eisnera nevyhnutelně končí stejně jako v originále zatčením a popravou. Nejpůsobivější pasáží knihy je bezesporu okamžik v samotném závěru, ve kterém Fagin ve vězení vede dialog s mužem, který se později ukáže být samotným Dickensem. Spisovatel obhajuje svůj román: „Chtěl jsem jen popsat pravdu,“ brání se. „Pravda? Znamená to snad vykreslit obraz Žida podle předsudků?“ odpovídá mu Fagin. Eisner přitom při malování hlavní postavy vycházel z dobových tisků, které používali pouliční vypravěči historek, a využívá tak vědomě antisemitský vizuální stereotyp nosatého zlovolného starce.
Pro mladou generaci, která se bude rozsáhlým Dickensovým románem prokousávat jen velmi obtížně, může Žid Fagin suplovat zážitek z četby. Druhá polovina knihy je v podstatě totožná s dějem románu, byť je vyprávěná z Faginova pohledu. Srovnání Eisnerova a Dickensova přístupu k příběhu je pak pravou metazábavou pro dospělého čtenáře. Doufejme, že se po Faginovi brzy v překladu dočkáme i zásadnějších Eisnerových románů.
Autor sleduje fenomén grafického románu na www.invisibleframe.blogspot.com.
Will Eisner: Žid Fagin, Doubleday / Random House, 128 stran, v Česku vydá Netopejr v překladu Věry Kotábové.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
