Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Tynejlepší filmy pro tento týden.
Západní brána do českých zemí, hraniční přechod Rozvadov. Na poloprázdném parkovišti stojí na první pohled opuštěný autobus.
To nejlepší v televizi pro tento týden.
To nejlepší z výstav pro tento týden.
To nejlepší z hudby pro tento týden.
Ty nejlepší knihy pro tento týden.
V těchto dnech zaplaví pražskou Letnou komedianti, akrobaté, muzikanti a žongléři.
Norsko je ve varu. Může za to text světoznámého spisovatele Josteina Gaardera nazvaný „Bohem vyvolený lid“, který 5. srpna uveřejnil nejčtenější norský deník Aftenposten.
Snažím se mírumilovně vžít do mentality kompetentního dramaturga, který vybral, schválil a uvedl 16. srpna večer na prvním veřejnoprávním programu pět let starý kanadský erotický film Speaking of Sex (neznámo proč přeložený jako Sex instruktor).
Navzdory jistému zcivilizování posledních let existují dodnes v Česku profese, v nichž angažmá žen stále zdvihá většině společnosti obočí.
Média nás utvrzují v dojmu, že se čas řítí stále kupředu, a tak se příležitostí k letmému ohlédnutí tu a tam stane jen slavné výročí.
Jeho odchodem končí celá jedna éra. Je to otřepaná věta, ale v případě Jana Špáty sedí na sto procent.
Hip hop existoval stejně jako folk dlouhá léta mimo zájem médií a bez pomoci velkých nahrávacích firem vybudoval silnou komunitu.
Rakousko má před sebou měsíc do voleb a za sebou skoro sedm let vlády, která přinesla reformy i účast populistů.
Máme brát na palubu rizikové pasažéry? A hlavně – jak je určit?
Proč potřebuje profesionální fotbalista tři až čtyři dny odpočinku po utkání, jež trvá devadesát minut, a špičkový cyklista, který šlapal více než pět hodin v plném slunci, pouze jednu noc?
Proč se podařilo tak hladce předejít teroristickému útoku na letadla v Británii? Ze značné části díky Pákistánu.
Podívejme se na výsledek války očima jeruzalémského optimisty.
Mír? Na ten by asi nikdo nevsadil. Ale jisté je, že minulý týden – po 34 dnech a závěrečném sprintu – konflikt mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem utichl. Aspoň prozatím.
Čtyřiatřicáté číslo se před patnácti lety pochopitelně věnovalo především pokusu sovětských bolševiků o převrat. Vždyť šlo o nejsilnější ohrožení československé cesty za demokracií.
„Pro mě život definitivně skončil. Už nevím, jak dál,“ říká rozechvělým hlasem a se slzami v očích na terase své smíchovské vily bývalá vysoká úřednice Komerční banky, dnes příležitostná překladatelka ze španělštiny Jiřina Kaplanová.
Dlouho jsme o nich neslyšeli. A teď se vynořili na neočekávaném místě.
Protesty proti zamýšlené americké základně na českém území sílí. Hlas odpůrců už je nepochybně slyšet silněji než mínění stoupenců.
Babička a já zažíváme typické anglické ráno v londýnské městské části Camberwell. Dneska máme odletět do Prahy. Tam bydlíme...
Hana Kolářová po smrti svého manžela vyřizovala jeho pozůstalost a narazila přitom na smlouvu s mobilním operátorem Eurotel. Ženský hlas na informační lince společnosti jí rutinním tónem oznámil, že smlouva „samozřejmě“ platí dál. „Když jsem namítla, že ji chci zrušit, protože manžel zemřel, dostalo se mi odpovědi, že ale budu muset zaplatit pokutu,“ vypráví paní Kolářová. „A že se nejedná o záměrné nedodržení dohody, Eurotel nezajímá.“
„Býval nejlepším agentem… Nyní je hlavním cílem,“ říká ponurý hlas na obrazovce, zatímco divák sleduje urostlého muže, který prchá před granáty, střelbou a mezitím odpočívá v objetí krásné ženy.
Až na několik nevelkých novinových článků nevzbuzuje expozice, která představuje dvacáté století jako století vyhánění a exodů, žádný větší zájem ani žádnou slyšitelnou reakci českých politiků.
Pomineme-li menšinové teorie, můžeme říci, že jeden ze základních rozdílů mezi člověkem a ostatními živými bytostmi spočívá v různém způsobu, jak se vyrovnávají se změnami okolního světa.
Zdál se neúnavný, stále veselý a s pamětí počítače. Minulý týden zemřel někdejší tajemník Jana Masaryka Antonín Sum.
Můžou si Evropané a Američané za tzv. islámský terorismus sami? Rezidenti muslimských čtvrtí v Londýně odpověď znají, má si ale s touhle provokativní otázkou lámat hlavu i běžný obyvatel západního světa?