Žena na faře

Navzdory jistému zcivilizování posledních let existují dodnes v Česku profese, v nichž angažmá žen stále zdvihá většině společnosti obočí. Kupříkladu farářka: v početně nejsilnější katolické církvi jde tradičně o zakázané ovoce. Svěcení žen a zdobrovolnění celibátu se tu stále odmítá, a tak i nadále žijí v povědomí lidí fantaskně bulvární představy o páterech vyklouzech, farních hospodyních a jiné pikantnosti. Jaký div, že i ženy z protestantských církví, kde je manželství duchovních i ordinování na farářky povoleno (v českých zemích od roku 1953), jsou dodnes považovány řekněme za exotická stvoření. Zkreslené představy by mohla poopravit kniha Ženy z fary, soubor jedenácti rozhovorů, které objevují pro mnohé z nás absolutně neznámý svět. Autorky Věra Lukášová a Hana Schillerová zachytily osudy žen z českobratrské evangelické církve, které se na faře ocitly buď jako ženy farářů, nebo jako farářky v letech 1950 až 1990.

Pohled zevnitř

„Chtěly jsme zachovat svědectví o ženách, které žily v unikátní situaci. Samy jsme jedněmi z nich,“ říká Věra Lukášová. Žádnou knihu původně neplánovaly. „Jenže to téma si nás našlo,“ dodává jedna z autorek. Před několika lety vyprávěly mladým německým protestantským duchovním o vlastní zkušenosti života žen na faře. „Popisovaly jsme jim poctivě ten zvláštní svět paní farářové, která byla stále po ruce.“ Jejím…