Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Kdo chce mé vězně?

Bush chce zavřít Guantánamo, není ale jasné, kam uklidí jeho obyvatele. Čínská vláda touží po svých Ujgurech. Ne po těch, kteří žijí v Číně, vyznávají islám a lpěním na své kulturní identitě dělají problémy ústřední vládě v Pekingu.

Bush chce zavřít Guantánamo, není ale jasné, kam uklidí jeho obyvatele.

Čínská vláda touží po svých Ujgurech. Ne po těch, kteří žijí v Číně, vyznávají islám a lpěním na své kulturní identitě dělají problémy ústřední vládě v Pekingu. Chce dvacet dva konkrétních příslušníků ujgurské menšiny, kteří se podle ní aktivně zapojili do islamistického hnutí s cílem odtrhnout provincii Šin-jang od Číny a svůj boj vedli z afghánského území. Tam je ovšem během invaze po 11. září 2001 zajali američtí vojáci a jako teroristy podezřelé z kontaktů s al-Káidou poslali k výslechům na Guantánamo. Teď po čtyřech letech věznění bez soudu došli Američané k názoru, že zajatci nepředstavují hrozbu pro Spojené státy a nemají žádnou „zpravodajskou hodnotu“. Je tedy čas, aby z Guantánama někam odešli. Jenže kam?

Těžko vnucovat Číňany Afghánistánu, byť je tam Američané zatkli. Nemůžete někoho jen tak vyhostit do země, jejímž státním příslušníkem není. Washington ale zároveň nevyhověl žádostem humanitárních organizací a neposkytl Ujgurům možnost usadit se v Americe. Americké deníky se vesměs shodují v tom, že vláda strávila dobré dva roky diskrétními diplomatickými jednáními s různými západoevropskými zeměmi a snažila se je přesvědčit, aby zajaté příslušníky ujgurské menšiny přijaly na své území. Marně – poskytnutí azylu by totiž zcela jistě vyvolalo hněv čínské vlády. Tak jako se to ostatně teď stalo Albáncům.

Spojené státy změnily status Ujgurů z „nepřátelských bojovníků“ na politické uprchlíky. Pět z nich si požádalo o azyl v Albánii, kam byli obratem převezeni a země s nimi zahájila azylové řízení. „Naším cílem bylo přesídlit Ujgury do prostředí, které jim umožní vybudovat si znovu svůj vlastní život,“ cituje Washington Post oficiální prohlášení Pentagonu. Takovým místem jistě není Čína, která trvá i nadále na tom, že zajatí Ujgurové jsou podezřelí teroristé, a žádá jejich vydání. Američané se obávají, že čtyři roky zadržovaní a zjevně nevinní Ujgurové by byli v Číně vystaveni mučení anebo trestu smrti. Ochotu Albánců přijmout pětici z nich na své území považují za „důležité humanitární gesto“.

Rád, ale jak

Trochu zamotané, že ano? A hlavně je to pouze jeden příběh z mnoha, které se ve větší či menší tichosti odehrály nebo teprve začnou odehrávat. Spojené státy totiž budou dříve či později nuceny zavřít svoji nestandardní věznici Guantánamo. V ní v tuto chvíli mimo jakýkoli známý právní rámec sedí okolo 480 vězňů. Dalších 272 už Američané podobně jako pět výše zmíněných Ujgurů propustili a zároveň připouštějí, že by jich rádi propustili více, jenže nevědí kam.

Prezident Bush nedávno v německé televizi prohlásil, že si přeje, aby byla věznice uzavřena a vězňové postaveni před soud. Oním soudem mají být speciální vojenské tribunály, jejichž legálnost však napadly americké civilní soudy a věc má letos v létě rozhodnout Nejvyšší soud. Pokud jejich existenci nepovolí, není vůbec jasné, kde chce americký prezident guantánamské vězně soudit. Žádný civilní soud totiž obvinění založené na výsleších probíhajících mimo právní normy neuzná. Vojenské tribunály přitom nepovažují za skandál pouze američtí civilní soudci, ale třeba také britský generální prokurátor Lord Goldsmith.

Bushovo televizní prohlášení tedy zamotanou situaci zajatců nikam neposouvá. Není vlastně ničím nové – obraz Guantánama plného zavrženíhodných zločinců zralých na šibenici kreslí administrativa od samého počátku. Dobré tři stovky vězňů přitom už propustila i bez soudu. Další budou následovat. A skuteční zločinci, kteří se za ostnatým drátem na kubánské základně také bezpochyby nacházejí? To je právě otázka. Vytáhnout kohokoli z bezprávního stavu zpátky na světlo je hodně těžký oříšek, ať už je či není lump.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 20/2006 pod titulkem Kdo chce mé vězně?