Jediná literární cena, u níž při volbě laureáta nehraje roli jeho pohlaví – takhle charakterizuje britské ocenění Orange Prize jeho zakladatelka Kate Mosseová od začátku a zopakovala to i letos v červnu, při jubilejním 10. ročníku. Naráží tak na fakt, že ačkoli 70 % všech románů ve Spojeném království napíší spisovatelky, prestižní Booker Prize nebo Whitbreadovu cenu si v drtivé většině odnesou jejich mužští kolegové. Výrok Mosseové je ale také promyšlenou provokací: o Orange Prize totiž podle pravidel mohou usilovat výhradně ženy.
S myšlenkou na čistě ženskou cenu za anglicky psanou beletrii přišla před deseti lety skupinka literárních redaktorů, novinářů, kritiků a nakladatelů obojího pohlaví. Leckdo takové soutěže považuje za nedůstojné závody, ale v anglosaské literární branži fungují jako orientační bod pro čtenáře i profesionály. Kdo má cenu, o tom se mluví, píše, ten se prodává. A protože na ženy se do té doby zapomínalo, mnoha jejich zajímavých knih si nikdo nevšímal. Samozřejmě, že pravidlo „mužům vstup zakázán“ okamžitě našlo nové soutěži nepřátele, kteří ji označovali za šovinistickou, ale projekt tím neměl o publicitu nouzi. Kromě vytvoření protiváhy pánským soubojům si dal ještě jedno předsevzetí: osvěžit literární scénu provokativními verdikty. A tomu nezůstala Orange Prize nic dlužná ani letos.
Vítěznou sošku nakonec letos při finálovém večeru políbila…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
