2005/22

Část republiky zasáhly přívalové deště. V Kojčicích padaly kroupy velké jako vejce. Výměna železničního mostu u Lanžhotu zastavila provoz vlaků na Slovensko. Mezinárodní unie pro uchování přírody vydala zprávu, že více než polovině evropských rostlin hrozí vážné problémy, či dokonce vyhynutí kvůli změnám klimatu. Mezinárodní měnový fond upozornil českou vládu, že přišel nejlepší čas na reformu penzí. Pod záštitou bývalého prezidenta Václava Havla začalo v jedné z opuštěných továrních hal Karlína Pražské bienále. Premiér Jiří Paroubek jednal v Londýně se svým britským protějškem Tony Blairem a dohodli se, že Česká republika prodlouží pobyt svých vojenských policistů v transformujícím se Iráku. Prohlašuji naprosto odpovědně, že euroústava je obrovský shit, řekl Lidovým novinám předseda ODS Mirek Topolánek; později vyšlo najevo, že tím myslí, že euroústava je „neuvěřitelná změť“.

Po Německu putuje výstava originálů výtvarných návrhů obálek týdeníku Der Spiegel. Letos totiž uplyne padesát let od chvíle, kdy nejvlivnější německý magazín vsadil na titulní stranu coby provokativní a ironický poutač potenciálních čtenářů.
Podle slov šéfgrafika Stefana Kiefera může výtvarně nápaditá a současně dobře načasovaná obálka přinést zvýšení nákladu až o 15 procent, což v případě Spiegelu znamená 150 000 exemplářů anebo 450 000 eur navíc. Na výtvarných návrzích titulních stran časopisu pracovala v minulosti řada světově známých umělců, jako například Joseph Beuys, francouzský existencialistický malíř Bernard Buffet nebo v USA známý neosurrealista Rafal Olbinski. Neúspěšně Der Spiegel přesvědčoval ke spolupráci protagonisty pop-artu Andyho Warhola a Claese Oldenburga. Až v poslední době jsou obálky týdeníku koncipovány spíše ve stylu výtvarně méně nápaditého malířského hyperrealismu. Nicméně i zde může zjevná nebo skrytější ironie slavit překvapivé úspěchy.

Režisér Aki Kaurismäki patří k pevným bodům evropského nezávislého filmu. Jeho zatím poslední celovečerní snímek Muž bez minulosti vyhrál v roce 2002 Hlavní cenu poroty na festivalu v Cannes a tento čtvrtek jej od 21.45 uvádí ČT2. Kdo Kaurismäkiho zná, nedočká se žádných velkých inovací, ale rozhodně ocení, že tradiční režisérovy ingredience jako poetika sociálního dna, lehce bizarní zápletka i mlčenliví samorostlí hrdinové tentokrát pospolu fungují výjimečně dobře. Ústřední postavou je ošuntělý mohutný čtyřicátník, který přijíždí vlakem do Helsinek. Zdřímne si v parku na lavičce a v noci jej tři výrostci zbijí baseballovou pálkou tak, že skončí v nemocnici na pokraji života a smrti. Nečekaně se z kómatu probere. Z minulosti si ale nepamatuje vůbec nic. Nový domov najde v přístavu, kam se stahují vyděděnci ze všech koutů Finska. Pronajme si opuštěný kontejner, opatří starý jukebox a postupně se zakouká do osamělé členky armády spásy Irmy.

Nová knížka letos devětaosmdesátileté Lenky Reinerové se neliší stylem ani tematikou od několika předchozích. Její Praha bláznivá je rovněž volně komponovaným pásmem vzpomínek, jež se svým tvarem blíží povídkám, nejsou však pevně ohraničeny začátkem ani koncem. Uvádět čtenáře do prostředí je zbytečné, Praha je světoznámou značkou, a nadbytečná by tu byla i korunovace pointou, neboť ta je věcí dějin. Autorka drobné příhody a příběhy nechává plynout v reálném čase, kde bezpočet zápletek splývá s nekonečným množstvím rozuzlení.

Jestli existuje instituce, díky níž dnes máme jakýs takýs přehled o dění ve světovém moderním tanci, pak je to bezesporu festival Tanec Praha. Jeho sedmnáctý ročník začíná ve čtvrtek velkým představením tchajwanského souboru Cloud Gate (Oblačná brána) ve vysočanské Sazka Areně. Tchajwanci, kteří navštívili Česko již před třemi lety, přivážejí tentokrát rozsáhlé hypnotické dílo Songs Of The Wanderers (Písně poutníků). Po slavnostním otevření pokračuje festival až do konce června. Zajímavá představení budeme moci sledovat nejen v pražských divadlech Ponec a Archa, ale například také v ostravském Divadle loutek (5. 6., česko-maďarská choreografie Vibrations) nebo v Městském divadle v Českém Krumlově (19. 6., vynikající choreografie V každé z nás Lindy Stránské).

Teorie spiknutí je základním stavebním kamenem zápletky snad každého amerického politického thrilleru. Až donedávna přitom platila premisa, že za vším stojí nikým nekontrolované bezpečnostní složky typu CIA nebo FBI. Jakým způsobem žánr reaguje na aktuální dění ve světě, ukazuje nový film klasika amerického filmu Sydney Pollacka Tlumočnice. Po jedenáctém září 2001 se hlavními padouchy místo domácích agentů začaly stávat skupiny teroristů, proti kterým jsou civilizovaní lidé bezmocní. Pollack jde ale ještě dál: svůj příběh bezprecedentně rozehrává na půdě Organizace spojených národů, kde se fatálně protnou osudy schopného agenta (Sean Penn) a milé tlumočnice s temnou minulostí (Nicole Kidmanová).

Saúdská princezna v ní našla novou vášeň, irácká žena tajnou útěchu v časech Saddámovy hrůzovlády a francouzští Arabové způsob, jak se vracet ke svým kořenům. Řeč je o fotografii. Přestože arabský svět maximálně přitahuje světovou pozornost, o tom, jak sebe sama vnímá skrze hledáček, jsme donedávna vlastně nic nevěděli. Průkopnická výstava holandského kurátora Wima Melise Nazar, již od minulého týdne hostí pražská galerie Langhans, objevuje divákovi zcela nový obzor. Nečekaně rozmanitý, spojený s aktuálními proměnami arabské společnosti a většinou příjemnější než záběry z televizních zpráv.

Uplynul sotva rok od chvíle, kdy svět strnul nad úspěchem vědců, kterým se podařilo naklonovat lidské embryo, a už je na světě další senzační zpráva: tým korejských biologů tentokrát vytvořil pro jedenáct nemocných lidí buňky určené k léčbě dosud nevyléčitelných onemocnění. Zprávy o podobných úspěších přicházejí i z Velké Británie a dalších zemí. Přesto nevyvolávají žádný zvláštní jásot. Spíše naopak – řada lidí se tváří v tvář těmto novinkám nijak netají svým zděšením

Reuel Marc Gerecht se narodil roku 1959
v Kansas City. Po studiu na univerzitách v USA a Egyptě pracoval jako blízkovýchodní specialista CIA. Dnes působí na American Enterprise Institute ve Washingtonu, je ředitelem Middle East Initiative, editorem vlivného neokonzervativního týdeníku The Weekly Standard. Publikuje pravidelně komentáře a analýzy o Blízkém východě a zpravodajské problematice ve významných amerických médiích (CNN, The New York Times, The Wall Street Journal, The Washington Post, Foreign Affairs, Foreign Policy aj.). Z jeho knižních publikací jmenujme alespoň „Know Thine Enemy: A Spy’s Journey into Revolutionary Iran“ a „The Islamic Paradox“.

Jsou tři hodiny odpoledne, předposlední květnová neděle a letadlo s velkým nápisem Česká republika zastavuje před letištní halou v Pchjongjangu. Přijíždí schůdky a po nich sestupuje šest poslanců české delegace. V příštích třech dnech se tady mají pokusit o těžkou věc: přimět zdejší mocné k reformám a spolupráci se světem. Mise začíná zdravicemi, úsměvy a focením hned na letištní ploše. Kus dál čekají limuzíny s rudou hvězdou, které pak, když uvítací hudba ztichne, odvážejí české parlamentáře pryč. Je to tedy definitivně pravda: česká mise v nejtajemnější a nejhrozivější zemi světa začíná.

Situace ve Ferganské kotlině, kde po nepokojích zahynulo v polovině května až tisíc lidí, se vrací k normálu. Do klidu má ale daleko. Demonstrovalo se v pohraničním Karasu i v Kokandu, policie drží ve vazbě přes stovku podezřelých z rozpoutání nepokojů. Patrolují posílené hlídky a ozbrojenci na kontrolních stanovištích u silnic. Kalašnikovy a neprůstřelné vesty už ale zmizely z ulic metropole Taškentu. Dokonce ani nevypadávají ruské televizní kanály, zřejmě však nadlouho nebudou dostupné některé ruské webové stránky, zejména oblíbené www.gazeta.ru. Správce internetové kavárny v centru Taškentu mlčky kroutí hlavou. I když podle zákonů je v Uzbekistánu cenzura nepřípustná, provideři dostali od kohosi příkaz neposlušný sajt zablokovat, na rovinu ovšem nikdo nic nepřizná. Tak jako některá další ruská i západní média se provinil tím, že o situaci informoval „neobjektivně“.

Německo prožívá politické zemětřesení. Výsledky voleb v nejlidnatější zemi, v Severním Porýní-Vestfálsku, přivodily nejenom pád tamní rudo-zelené vlády. Především přiměly spolkového kancléře Gerharda Schrödera k zásadnímu prohlášení: vzhledem k této porážce bude usilovat o vypsání předčasných voleb do Spolkového sněmu. Jako hlavní důvod uvedl šéf německé vlády nutnost získat od občanů nový mandát k pokračování reformní politiky. Zatímco volební prohra levice v její tradiční baště v Porýní a Porúří se obecně očekávala, zřejmě nikdo nepočítal s tím, že kancléř z ní vyvodí tak radikální důsledky.
Podle předpokládaného scénáře, který už schválila všechna důležitá grémia německých sociálních demokratů (SPD), by měl Gerhard Schröder 1. července předstoupit před poslance Bundestagu s žádostí o vyslovení důvěry. Pokud ji nedostane, což se předpokládá, a žádný jiný poslanec nebude usilovat o zvolení do funkce spolkového kancléře, musí prezident Horst Köhler parlament podle ústavy rozpustit a vypsat předčasné volby.

Na první pohled je to pro kapsu obyvatel i návštěvníků Prahy šok: radní metropole minulý čtvrtek rozhodli o zdražení jízdného o dvě třetiny a obyčejná dvanáctikorunová jízdenka bude stát od července 20 korun. A další šok se očekává vzápětí. Vyšší jízdné totiž nejspíše pobídne řadu lidí k přestupu do osobních aut, jejichž zničujícímu nárůstu na ucpaných silnicích radnice vůbec neoponuje.

Ostrava se má zase čím chlubit. Osvícený policejní šéf, dvě odvážné ženy a jeden schopný Ind tady dokázali zkrotit hrozbu současného Česka: zmírnili nenávist a napětí mezi etnickými skupinami. V jejich stopách jdou navíc už i jinde. Možná se rodí trend nesoucí naději na smír a toleranci. A policie navíc – mimo jiné – získala nové přátele.

Prezident Václav Klaus nominoval do Ústavního soudu zcela neznámou soudkyni, která nikdy nikde nic nepublikovala a ve své profesi nikdy nepřekročila oblastní hranice. Vlasta Formánková navíc musela před pěti lety odejít z postu předsedkyně Okresního soudu v Plzni – kvůli tomu, že její pracoviště patřilo mezi tuzemské soudy s největšími průtahy v rozhodování. A konečně dnes je v médiích rozebírán verdikt paní Formánkové z roku 1980, kdy odsoudila hostinského k deseti měsícům vězení za to, že se stavěl proti schůzování místních komunistů ve své restauraci s tím, že „nemá zájem poslouchat komunistické šplechty“. To vše nad nominaci soudkyně Formánkové do role strážkyně ústavy samozřejmě postavilo otazník. A s ním se svezla i hádanka: Jak vlastně prezident Klaus svoji kandidátku mezi třemi tisícovkami zdejších soudců našel?

Svět se teď znovu intenzivně pře, jak se k lidskému klonování vlastně postavit. Jedna země po druhé vykazuje jeho reprodukční variantu za hranice zákona a všichni se dušují, že je třeba za každou cenu zabránit narození klonované bytosti. Nad pokusy, jež z naklonovaných lidských embryí získávají kmenové buňky, slibující naději na uzdravení těžce nemocným, ale shoda okamžitě mizí a začíná hořet čím dál vášnivější spor.
Spíš než náboženství či ideologie přitom jeho aktéry rozděluje životní zkušenost a to, zda v okruhu jejich blízkých je či není někdo, kdo trpí devastující chorobou, od níž by mu klonovací medicína mohla pomoci. Tak kupříkladu vdova po zesnulém Ronaldu Reaganovi v minulých dnech obcházela republikánské kongresmany a senátory a přesvědčovala je, aby klonování pro léčebné účely podpořili. Řadu z nich nakonec získala na svou stranu a nechyběli mezi nimi ani vyhlášení představitelé americké náboženské pravice. Podobný úspěch ale slavili i rodiče, jejichž děti se narodily z uměle oplodněných embryí, která dnes bývají využívána k pokusům a po „vytěžení“ odhazována do koše.

Chci, aby se Sociálně demokratická strana Německa (SPD) stala nejsilnější stranou, uvedl kancléř Gerhard Schröder v rozhovoru pro hamburský týdeník Die Zeit krátce po svém překvapivém prohlášení, že se chystá vyhlásit předčasné parlamentní volby. Zatímco rozhodnutí podstoupit riziko voleb vzbuzuje uznání, druhá kancléřova touha vyvolává spíše úsměv. Jeho strana na tom v tuto chvíli snad ani nemůže být hůře. Pravdou ale je, že Schröder umí překvapit, a tak německý zápas rozhodně není předem rozhodnutý.