Umí si Češi vládnout?
Česká politická scéna jako by v posledních dnech prošla lázní živé vody. I když se to možná na první pohled nezdá, zásluhu na tom má debata o výběru historicky prvního evropského komisaře. Strany, které už víc než půl roku nejsou schopné najít široce přijatelného a respektovaného člověka do čela kardinálně důležité ústavní instituce – Nejvyššího kontrolního úřadu, navrhují do Bruselu hned několik zajímavých lidí: uvážlivého politika a uznávaného odborníka Bedřicha Moldana, politicky málo známou, ale mezinárodně úspěšnou zástupkyni Česka u mezinárodního soudního tribunálu Ivanu Janů, ekologa a exministra Miloše Kužvarta.
Optimista by dokonce řekl, že účinky blahodárného otevírání světu jsou v Česku stále viditelnější: díky blízkému vstupu do Evropské unie vylepšují politici zákony, stát lépe chrání životní prostředí a občanská práva, lidé získávají motivaci pro úspěch ve vysoce konkurenčním prostředí spojené Evropy. Češi se také chovají odpovědně v irácké misi, kam vláda dokázala dodat velmi schopné administrátory a experty. To vše jsou dobré zprávy s nadějí do budoucna. Jenže je tu dost podstatný zádrhel, který idylu kazí: vše, o čem rozhodujeme sami bez tlaku zahraničí, jde jakoby proti proudu času. Je to náhoda, nebo jen potvrzení vtíravé domněnky, že si Češi sami mezi sebou neumějí dobře vládnout?
Česká politická scéna jako by v posledních dnech prošla lázní živé vody. I když se to možná na první pohled nezdá, zásluhu na tom má debata o výběru historicky prvního evropského komisaře. Strany, které už víc než půl roku nejsou schopné najít široce přijatelného a respektovaného člověka do čela kardinálně důležité ústavní instituce – Nejvyššího kontrolního úřadu, navrhují do Bruselu hned několik zajímavých lidí: uvážlivého politika a uznávaného odborníka Bedřicha Moldana, politicky málo známou, ale mezinárodně úspěšnou zástupkyni Česka u mezinárodního soudního tribunálu Ivanu Janů, ekologa a exministra Miloše Kužvarta.
Optimista by dokonce řekl, že účinky blahodárného otevírání světu jsou v Česku stále viditelnější: díky blízkému vstupu do Evropské unie vylepšují politici zákony, stát lépe chrání životní prostředí a občanská práva, lidé získávají motivaci pro úspěch ve vysoce konkurenčním prostředí spojené Evropy. Češi se také chovají odpovědně v irácké misi, kam vláda dokázala dodat velmi schopné administrátory a experty. To vše jsou dobré zprávy s nadějí do budoucna. Jenže je tu dost podstatný zádrhel, který idylu kazí: vše, o čem rozhodujeme sami bez tlaku zahraničí, jde jakoby proti proudu času. Je to náhoda, nebo jen potvrzení vtíravé domněnky, že si Češi sami mezi sebou neumějí dobře vládnout?
Nekomplikujte to
Jedna otázka úvodem: Kdy naposledy čeští politici…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
