Reklama
 
v07.gif

2003/7

Koupit vydání
v06.gif Vydání 2.–9. 2. 2003 v08.gif Vydání 16.–23. 2. 2003
Editorial
Editorial Tomáš Němeček
Dopisy
Dopisy Respekt
Minulý týden
Minulý týden Ivan Lamper
Scéna
Scéna Respekt
Kultura
Mimochodem Viktor Šlajchrt Polovina jazyků brzy vymře Hana Ulmanová Švýcarsko chce fakta Radovan Holub Maskovaná Lucie a jiná setkání Adam Drda Za morem mně ruža kvitla Břetislav Rychlík Babička je konečně on-line Jaroslav Pašmik
Diskuse
Geniální demagog George W. Bush Martin Pokorný
Civilizace
Až přijdou klony Petr Koubský Kaleidoskop Lukáš Čermák Vodík, prosím Marek Fak
Rozhovory
Město bez blázna je nudné Erik Tabery
Téma
My z ústavu Eliška Bártová Už půl roku žije Pavel Melichařík s ženou, kterou si vyvolil, jezdí sám do práce a z práce, kupuje si jídlo, co má rád, a pak ho doma jí – u svého stolu, na své židli. A pořád se té nudy všedního dne nemůže nabažit. Protože pro něj to je dobrodružství, které ve svých bezmála padesáti letech zažívá poprvé. Přitom nikdy nic neprovedl, nikdy nestál před soudem a neseděl ve vězení. Jenom měl prostě smůlu. Kdysi dávno na prahu dospělosti nad ním totiž znudění úředníci vynesli ortel: Zbavit svéprávnosti. Pro osmnáctiletého mládence to znamenalo cestu za mříže, odkud unikl až po neskutečných třech desítkách let. Brána se za Pavlem Melichaříkem (49) zavřela po smrti matky, když mu bylo devět. Macecha, kterou si otec po čase našel, se o něj nechtěla starat, a tak Pavla odložili do dětského domova. V osmnácti měl vykročit sám do života, ale nedostal šanci. „Nedokáže se soustředit, je značně neklidný, má velmi slabou složku intelektu,“ napsala mu v posudku vodňanská psycholožka Müllerová (křestní jméno dokumenty nezachovaly), pod kterou spadal jeho „rodný“ protivínský děcák. Na základě této zprávy putoval pan Melichařík v roce 1970 do ústavu pro mentálně postižené v Nových Zámcích u Olomouce. A tady jeho noví opatrovníci po čase vznesli návrh, aby byl kvůli „sníženému intelektu“ převeden mezi nesvéprávné. Olomoucký soud to bez potíží odsouhlasil. Panu Melichaříkovi zhasla naděje, že někdy uvidí své vězení zvenku. To mu bylo dvacet. Několikrát se sice pokoušel prodrat na svobodu, úřady ho ale vždycky stáhly zpět. Až loni se mu podařilo uniknout. Do Nových Zámků totiž přišel nový ředitel a ten mu pomohl. 38 391 jiných lidí žijících za zdmi pěti stovek zdejších ústavů pro mentálně postižené ale na svého osvoboditele teprve čeká.
Zahraničí
Z minulého týdne Teodor Marjanovič Slováci jdou do boje Tomáš Němeček Smích a slzy Íránu Marek Švehla Válku ne, ale co tedy vlastně? Daniel Anýž Další ryba v Haagu Volby, nebo pakt s CDU Barbara Tóth
Ekonomika
Třikrát na okraj Marek Pokorný, Zbyněk Petráček, Tomáš Němeček Alon ve vazbě Tomáš Němeček Zaplaťpánbůh za Indy Marek Pokorný Zpátky z oblaků Martin Čihák
Domov
Připomeňme si Erik Tabery, Jana Neumannová Neutečeš, vrátíme tě Jaroslav Spurný Klec pro šéfa Hana Čápová Antikomunismus není mrtev Erik Tabery Byla to překvapivá informace. Uprostřed vyjednávání o budoucím prezidentovi prozradil místopředseda KSČM Jiří Dolejš v televizní diskusi, že kandidát Václav Klaus během návštěvy u komunistických poslanců označil antikomunismus v ODS za minulost. Přítomný expředseda občanských demokratů „svého, troufnu si říct, kolegu“ nedementoval. Naopak: v rozhlasové besedě o týden později šel ještě dál: „Prázdný, silácký antikomunismus jsem (i před rokem 1989) považoval za strašně lehkou, lacinou a prázdnou filozofii,“ prohlásil. Vzhledem k vlivu, který Klaus ve straně pořád má, to vzbudilo pozornost. Vždyť loni po listopadových volbách ODS vyhlásila antikomunismus za svůj oficiální ideový pilíř a koncem roku kvůli komunální koalici s KSČM rozpustila jednu ze svých organizací. Klausovy prezidentské námluvy ovšem nad tento odpor k rudým postavily otazník. Svět kolem Erik Tabery, Hana Čápová Snílci jako on Lucie Dorůžková Nový žalář národů Hana Čápová
Komentáře
Gott mit uns Marek Švehla Smrt Šešeljovi Teodor Marjanovič K čemu vláda s ČSSD Adam Drda Lepší nikdo než ředitel Nikdo Erik Tabery Ve hvězdách Zbyněk Petráček Za starou i novou Evropu Zbyněk Petráček Jak to před blížící se katarzí v Iráku vypadá se starou Evropou a Novým světem? Žádná velká sláva, natožpak jednota. Francouzská exministryně zaměstnanosti Martine Aubryová hovoří o „aroganci USA, které stále více chtějí vládnout světu bez pravidel“. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld již v lednu pochválil postkomunistické země Evropy, že jsou na straně Ameriky: je prý rozdíl mezi starou – rozuměj hlavně Francií a Německem – a novou – rozuměj postkomunistickou – Evropou. Jeho německý kolega Joschka Fischer opáčil, že „ve skutečnosti jsou kultury a státy Evropy starší než v USA“. Poté se Rumsfeld nechal slyšet, že „Kuba, Libye a Německo jsou mezi těmi státy, které USA v žádném případě nepomohou“. Jako by Německo bylo součástí nějaké malé osy zla. A francouzská ministryně životního prostředí Roselyne Bachelotová připomněla na adresu Američanů Napoleonova generála Cambronna – právě toho vojevůdce, který u Waterloo odpověděl na anglickou výzvu ke kapitulaci proslulým „Merde!“. Vypadá snad takto diskuse mezi spojenci v době, kdy se rozhoduje o válce a americký ministr obrany Colin Powell předložil před OSN důkazy proti Saddámu Husajnovi?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte