2003/16

Válka proti Saddámovi se pomalu chýlí ke konci a účastníci se už už rozpočítávají na poražené a vítěze. K těm druhým bez pochyby patří Kurdové – přinejmenším ti z Iráku. Odlesk vítězství ale padne i na turecký Kurdistán. Co to udělá s lidmi, kteří ještě do loňského roku nesměli podle zákona mluvit mateřským jazykem? Těžko předvídat. Ale jisté je jedno: už brzy se všichni dozvíme, zda Evropa sahá či nesahá až k hranicím Evropy.
Ten zvláštní pocit zná každý, kdo někdy v životě cestoval po zemi do Turecka. Cestou ze západu Evropy na východ pomalu přibývá chudoby – ale právě jen k tureckým hranicím. Za nimi se člověk najednou ocitá opět v kraji obstojného blahobytu s kvalitními silnicemi, novými auty, zářícími fasádami domů a plnými obchody. Turecko se zkrátka do své zeměpisné polohy jakoby nehodí. Vyrábí všechno – módním oblečením počínaje a heliko-ptérami Apache konče. Návštěvník tu najde relativně svobodná média, zdvořilé policisty a obyvatelstvo, které nahlíží na svět stejnýma očima jako my.

Skandál s udělováním licencí soukromým rádiím nedávno odvolanou Radou pro rozhlasové a televizní vysílání postupuje do dalšího kola. Radní Radek Mezulánik obvinil lidoveckého poslance Ladislava Šustra, že se před rokem angažoval v politickém nátlaku na udělení licence pro rádia Fajront, Špica a Tón. „Informace se chystám předat parlamentní vyšetřovací komisi, v jejíž vznik doufám,“ říká Mezulánik navržený do rady právě lidovou stranou. V krátké době je tak na světě další důkaz o podezřelých praktikách v přidělování rozhlasové licence. Do případu se podle informací Respektu už vložilo i nejvyšší státní zastupitelství. „Prošetřit všechny souvislosti kolem rady je ve veřejném zájmu. Proto jsem už na radu vyslala svého člověka,“ říká bez bližšího upřesnění nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Případ, jehož pozadí se Mezulánik rozhodl odkrýt, se stal před necelým rokem.

Svět se v posledním týdnu opět změnil. Padl jeden z nejobávanějších diktátorů, Spojené státy dobyly pověstný Bagdád a dominují teď Blízkému východu jako žádná jiná velmoc v moderních dějinách před nimi. Celý svět se dívá na jásající obyvatele Iráku a ničení symbolů bývalé moci, žádný všeobecný jásot jako při pádu komunismu se ale nekoná. Vládne spíš napjaté očekávání, jak bude střet Ameriky s Araby – jak to mnozí na Blízkém východě vidí – pokračovat. Ti první slibují cestu ke svobodě a demokracii, ti druzí se bojí „potupné okupace“. Ani spor mezi západními spojenci nekončí, tentokrát jde o to, kdo bude mít hlavní slovo v irácké obnově. Ale i když je problémů pořád dost, ještě víc indicií naopak dovoluje podívat se na události posledních tří týdnů i toho, co přijde, s optimismem. Dosud nesmiřitelné tábory odpůrců a příznivců války totiž nyní pojí více společných zájmů, než by se na první pohled zdálo.