V prvotině Jaroslava Rudiše Nebe pod Berlínem, za niž získal letos Ortenovu cenu pro mladé spisovatele do 30 let, není složité vystopovat vlivy, které text ovlivnily. O trojici Hrabal, Wenders a rokenrol se zmiňuje i propagační leták nakladatelství Labyrint, které knihu vydalo. A spřízněnost s undergroundem, který v novodobé (a dnes už oficiální) české literární historii získal neobyčejnou váhu, se v Nebi pod Berlínem přímo zhmotňuje v podobě berlínského U-bahnu. Právě podzemní chodby metra jsou zde centrem téměř veškerého dění.
Jiní andělé
Rudišův text je přímočarý, ale nikoli okázale primitivní, jak bývá u „podzemního“ psaní zvykem. Tu a tam mísí nedávnou historii se současností a hmatatelnou realitu se světem nadpřirozena. Příběh hlavního hrdiny je vcelku banální, kvalita knihy ale spočívá jinde. Český učitel zanechává v Praze zaměstnání, přítelkyni i s dítětem a ocitá se v Berlíně, kde se seznamuje s jedním rockerem, zamiluje se, poslouchá a účastní se „hovorů lidí“. Bloudí po Berlíně a pod ním, prožívá a reflektuje atmosféru místa. Tříšť scén, dialogů a vzpomínek spojuje poněkud chatrná dějová linie, poutavé jsou ale jednotlivé epizody a brilantně napsané dialogy.
„Hlavní postavou“ Rudišovy knihy je spíše než učitel samotný Berlín – místo, kde se mísí bývalý Východ a Západ, kde se prolínají rozličné kultury a subkultury stejně jako bolestivá minulost se současností. Berlín je z tohoto hlediska…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
