0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Téma11. 2. 200117 minut

NATO po první válce

,
Ivana Witzová

Bomby už sice nepadají, mrtví jsou spočítáni a letadla stojí v hangárech, nicméně v jistém ohledu válka Západu s Jugoslávií ještě neskončila. Vznáší se nad spojenci jako duch a provokuje debatu o radikálních změnách. Nejde přitom o nic menšího než o bezpečnost pro jedenadvacáté století. A je to poprvé za desítky let, co jsou Češi u toho jako plnoprávní hybatelé historie a mohou si lámat hlavu s sebou.

Bože, chraň Ameriku

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Krátce po vítězství ve studené válce převzal Severoatlantický pakt odpovědnost za mír ve střední a východní Evropě. Bývalé satelity Sovětského svazu přestaly být nepřítelem a NATO dokonce některé z nich vyzvalo k úzké spolupráci. Když pak v roce 1993 během ruské krize obsadila tamní armáda vzbouřený parlament, zmínil se prezident USA Bill Clinton poprvé o možném rozšíření Aliance. O dva roky později se to stalo oficiálním záměrem a na jaře 1997 zaznělo z úst tehdejšího ministra obrany USA Williama Cohena: „Aliance se rozšíří o Polsko, Maďarsko a Českou republiku.“ Poté, co tyto tři státy 12. března 1999 do NATO opravdu vstoupily, znamenalo to pro jejich obyvatele definitivní tečku za totalitou. Dnes na stejnou šanci čeká devět dalších postkomunistických kandidátů. Verdikt by měli uslyšet příští rok na letním summitu NATO v Praze. Oproti madridské schůzce, ze které v roce 1998 vzešlo pozvání pro visegrádskou trojici, je tu ale zásadní změna: mezitím proběhla vítězná válka NATO proti Miloševičovi. Spojenci v ní zastavili genocidu…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc