V prvním dubnovém týdnu vystoupil Helmut Kohl v Bundestagu s chválou evropské jednoty a eura. Měl důvod k radosti: žaloba německých odpůrců eura u Spolkového ústavního soudu (Respekt č. 4/98) právě ztroskotala. Jenže v témže týdnu Kohlův ministr zemědělství Borchert zablokoval v Bruselu plány na agrární reformu EU a ministr financí Waigel hrozí zablokováním reformy strukturálních fondů (z nichž plynou peníze do chudších oblastí EU). Přitom bez obou uvedených reforem je rozšíření Unie na východ nemožné. Této německé schizofrenii věnoval zásadní článek týdeník Der Spiegel. Není to jev spadlý z nebe, ale obecný mechanismus zastupitelské demokracie. „Chce evropskou jednotu včetně rozšíření na východ a eura - ale aby to nic nestálo. Chce strukturální reformy pro EU - ale aby to německého voliče nebolelo,“ píše magazín na adresu bonnské vlády. Než začneme lamentovat nad touto vychytralostí, měli bychom si připomenout naše argumenty ohledně vstupu do NATO. V Německu také vše vyostřuje volební rok. Der Spiegel zmiňuje lednové setkání ministra zahraničí Kinkela s „šéfkomisařem“ EU Jacquesem Santerem: Němečtí politici jsou od nynějška „jen omezeně příčetní“, neberte tak vážně, co k evropské politice z Německa až do 27. září uslyšíte, řekl prý Kinkel Santerovi. Podívejme se nyní očima hamburského týdeníku na „Dichtung und Wahrheit“ celé věci: co je realita, co plod volební kampaně a co jen zbožné přání.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
