Současní čeští politici se rádi, ale bez hlubší znalosti problému odvolávají na politickou tradici první republiky jako jediného demokratického státu v našich dějinách. Podobně tomu bylo i v případě koaličních problémů minulých měsíců.
Nedostatky i klady politického systému se skutečně zřetelně vyjevují ve stabilitě vládních koalic. Je samozřejmé, že první republika nebyla výjimkou. Silná výkonná moc se ostatně stala ústředním problémem politického uspořádání většiny středoevropských zemí. V případě samostatného československého státu je ale potřeba rozlišit období dvacátých let, kdy šlo především o řešení vnitropolitických zauzlení, a léta třicátá, kdy rozhodující vliv na stabilitu demokratického režimu měly již vnější okolnosti.
Za dvacetiletí existence první republiky se vystřídalo osmnáct vlád, kabinet se tedy u nás měnil v průměru zhruba každý druhý rok. Tento údaj na první pohled o přílišné stabilitě politické scény nevypovídá. Na druhou stranu však podle Peroutkovy Přítomnosti „snad žádný národ neovládal umění utvářet a udržet koalice jako náš“. V sousedním Rakousku se ostatně za patnáct let existence parlamentní demokracie (1918–1933) vystřídalo vlád čtyřiadvacet. Československo bylo právem nazýváno po celou dobu své existence ostrovem demokracie v moři totality. Proč ale bylo nutné skoro každý rok měnit vládu? Odpověď není jednoduchá a při jejím hledání je potřeba nejdříve charakterizovat úlohu politických stran v předválečném Československu.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
