Na známém obraze Eugéna Delacroixe je revoluce ženou. Živým ztělesněním pohybu, který proti přetvářce, intelektuálnímu konformismu staví heslo rovnosti, volnosti a bratrství. Ne náhodou se později právě na toto heslo s takovou oblibou odvolávala všechna ženská emancipační hnutí. Také v Čechách a na Moravě, kde právě před sto lety, v 90. letech XIX. století, vstoupil český feminismus do období svého dynamického rozvoje. Roku 1891 je v Praze otevřeno první dívčí gymnázium, roku 1896 slaví s velkou pompou čtvrtstoletí své existence Ženský výrobní spolek český, rychle roste rozsah a náklad knih o ženské emancipaci. Trochu horší situace vládne v tisku, což je příčinou různých nářků a mnoha zatrpklých výlevů. V článku „Žurnalistika a ženské hnutí“ proto šéfredaktorka Ženského světa, spisovatelka Teréza Nováková, s hořkostí píše: „Žádná stránka kulturního našeho života není naším časopisectvem tak nevšímavě odbývána, tak systematicky zanedbávána jako ženské hnutí. Žurnalistika chce a má býti zrcadlem našeho vývoje, ona píše dějiny nejen vnějšího, ale i vnitřního života - jak uboze, směšně, nemohoucně vypadalo by ženské hnutí, kdybychom hledaly jeho obraz v žurnalistice posledních desetiletí.“
Kdyby se autorka předchozích řádků dožila dneška, zřejmě by nemohla vyjít z údivu nad množstvím původních českých ženských časopisů a nad skvělou pozicí, jakou si během posledních pěti let na našem časopiseckém trhu vydobyly. Kdyby se však mohla seznámit i s jejich obsahem, pak nelze…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
