Přízrak jménem Afrika
Afričané si musí pomoci především sami
Afričané vzali své věci do vlastních rukou již před třiceti lety. Přesněji řečeno - měli v úmyslu vzít. Koloniální mocnosti většinou odešly, ale na uprázdněná křesla se vzápětí usadili místní „spasitelé“. Dnes Afrikou obchází strašidlo totálního rozkladu nejubožejší části světa. Jako by se epidemie smrtonosné choroby AIDS, která zde kosí své oběti po tisících, přenesla i na organismus celého kontinentu. Pod náporem chudoby, nemocí, hladu, sucha, negramotnosti, populační exploze, korupce, kmenových a sociálních nepokojů i válek se „černý“ světadíl zmítá v agónii. Šance na záchranu minimální a v rozžhaveném vzduchu je cítit beznaděj.
Když přišla svoboda
Když Evropané kdysi objevovali nová území, zavazovali si domorodce nejrůznějšími dárky. Často to byly kovové nástroje a skleněné korálky. Ve druhé polovině dvacátého století dorazila studená válka i do Afriky: darované sekyry a nože se změnily na pušky a automatické zbraně, korálky na náboje. Místní vůdci, nabízející svoji loajalitu na prodej Západu i Východu, využívali těchto „pozorností“ k vybudování a upevnění svých vlastních despocií ve jménu „blaha lidu“.Zambie získala nezávislost na Velké Británii v roce 1964. Tehdy patřila mezi nejbohatší africké státy jižně od Sahary: obrovské zásoby mědi, naleziště diamantů, velké plochy úrodné půdy - to vše ji předurčovalo k rozvoji. Nastoupivší prezident Kenneth Kaunda proto nešetřil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
