Musíme si zvykat
Chebsko: světla a stíny života na západní výspě státu
Okres Cheb symbolizoval přes čtyřicet let „pevnou hráz socialismu“. Místní Němci byli po válce vyhnáni (podle jiných názorů odsunuti) a nahrazeni dosídlenci ze všech koutů republiky. Vzhledem k tomu, že tehdy zároveň vyrostly drátěné zátarasy, pro nové Chebany zůstávali jejich bezprostřední sousedé za západní hranicí stejně vzdálení, jako kdyby žili na druhém konci Evropy. Dnešní Cheb je opět křižovatkou dvou světů: automobily s německými značkami zaplňují ulice a jejich osazenstvo restaurace, naproti tomu kolem tří tisíc (oficiální údaj, ve skutečnosti je to mnohem více) zdejších občanů jezdí za prací drüben, naproti, tedy do Německa. Prakticky všichni ostatní tam alespoň nakupují.Změnily se za poslední dva roky lidské vztahy? Přežívá pocit dvou různých světů, nebo se navzdory dlouholeté propagandě i trvající ekonomické nerovnováze prosazuje normální sousedství? V popředí snah o nové soužití Čechů a Němců stojí iniciátoři euroregionu Egrensis. Sami svůj projekt definují jako „oblast spolupráce překračující hranice na bývalé dělicí linii uprostřed Evropy“. Jde však o to, jak tato myšlenka funguje v praxi - u nás i v Německu. Co přináší místním občanům a do jaké míry se s ní právě oni ztotožňují.
Ve prospěch mezilidských vztahů
„Za prvé musíme zprůchodnit hranice,“ říká chebský radní, architekt Luděk Vystyd. Při pohledu na podrobnou mapu je to jasné. Například z Aše je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
