V Čechách těsné vítězství pravice

Sami do Evropy nebo společně na Balkán

První pohled na výsledky parlamentních voleb v České republice budí zdání optimismu. Třicet procent pro Klausovu Občanskou demokratickou stranu (ODS) spolu s 6% pro Občanskou demokratickou alianci (ODA) a 6% pro lidovce (KDU-ČSL) - po přepočtení propadlých hlasů - znamená těsnou většinu pravice v České národní radě. V dvousetčlenném českém parlamentu však bude zasedat také více než devadesát poslanců stran, jejichž programem je zpomalit nebo úplně zastavit ekonomickou reformu. Ještě horší situace je ve Federálním shromáždění.

Rozdělená společnost

Největším překvapením na české politické scéně je 5,9% pro Sládkovy republikány. Spolu se 14% pro komunisty to znamená, že každý pátý obyvatel ČR dal ve volbách hlas straně otevřeně antidemokratické. Dalších 13% volilo populismus sociální demokracie a LSU. Ve srovnání s debaklemdemokratické pravice na Slovensku nejsou české výsledky až tak katastrofální, ale to je slabá útěcha. Čtyřicet dva procent hlasů pro demokratický blok v ČNR rozhodně není důvod k oslavám.Na relativním úspěchu české levice se paradoxně podepsaly i dva pravicové subjekty: KAN a Baránkova podnikatelská strana. Splnil se totiž předpoklad, že obě strany nemají šanci překročit potřebnou pětiprocentní klauzuli pro vstup do parlamentu. Dohromady pravici připravily o 5%, které se rozdělí i ve prospěch levice. Osobní ješitnost předáků obou stran tak osudově napomohla oslabit českou pravici.Dalším pro budoucnost nedobrým signálem je propad politického středu. Pouhých šest procent pro Občanskou demokratickou alianci a vyřazení Občanského hnutí z parlamentu ukázalo, že polarizace společnosti je větší, než se všeobecně předpokládalo. Zvětšil se rovněž rozdíl v politické orientaci venkova a velkých měst. Zatímco vesnice dala své hlasy levici - tedy protireformním silám, města volila pravici a pokračování v nastoupené cestě.Z federálního pohledu se nad pokračováním radikální ekonomické přeměny československého hospodářství vznáší otazník. Pravicové strany, hnací motor ekonomické reformy, totiž nakonec dopadly tak, jak nečekaly ani nejpesimističtější odhady. Bez hlasů Občanské demokratické aliance a Občanského hnutí, které se nečekaně nedostaly ani do jedné ze sněmoven Federálního shromáždění, má česká pravice sice dostatek sil, aby mohla blokovat levici, ale málo mandátů na to, aby mohla něco smysluplného prosadit.

Ústupky jsou vyloučeny

Těsné vítězství bloku ODS-KDS, ODA a KDU-ČSL v České republice bude zřejmě znamenat vytvoření pravicové vlády pod taktovkou Občanské demokratické strany. Na federální úrovni čekají dvě nejsilnější strany - ODS a HZDS - první opatrná jednání. I když několik hodin po oznámení volebních výsledků Václav Klaus ani Vladimír Mečiar nevyloučili možnost pragmatické dohody, v dlouhodobém výhledu je spolupráce obou stran jen těžko představitelná. Ústupky, které by oba politici na cestě k dohodě museli udělat, jsou pro ně neúnosně velké.HZDS je sice nepříliš homogenní hnutí, vnitřní rozpory však na nějaký čas ztlumí jasná volební výhra. Jinými slovy: Mečiarova strana se začne štěpit až ve chvíli, kdy narazí na vážné problémy. Otázkou příštích měsíců tedy je, kdy se tak stane. Vytvoření federální pravo-levé koalice se momentálně zdá vyloučené, a tak zřejmě přijde na řadu varianta postupného „rozebírání“ federace (v politických kuloárech se už objevil termín „Gorbačovův model rozpadu“). A za této situace může HZDS vydržet pohromadě i velmi dlouho.Důležitým faktem pro případný rozpad HZDS je i postavení jeho předsedy, Vladimíra Mečiara. Zatím se zdá, že je v stranickém sedle usazen pevně. To, jak arogantně odmítl účast na televizní besedě nad předčasnými výsledky voleb, ukazuje jeho představy o politické kultuře. Obavy z dalšího nedemokratického vývoje potvrzuje i Mečiarův požadavek okamžitého zrušení federální televize a rozhlasu prezentovaný na nedělní tiskovce HZDS.

Společně na Balkán

Mnoho o dalším vývoji napoví následující dny, kdy Václav Klaus začne sestavovat federální vládu. Prvním signálem pravého stavu věcí bude volba orgánů nového Federálního shromáždění. Pokud vítězné strany nenajdou ani v této věci přijatelný kompromis, bude zablokována nejen dohoda o vládním kabinetu, ale i volba nového prezidenta. Už dnes je ovšem jasné, že šance Václava Havla na znovuzvolení povážlivě klesly. Šéf HZDS to ostatně řekl otevřeně: Havel nemá šanci.S největší pravděpodobností tedy volby rozhodly o postupném rozdělení Československa. To, že se na Slovensku naprostá většina ze dvou a půl miliónu držitelů kupónových knížek rozhodla volit strany, které chtějí privatizaci zbrzdit (přední ekonom HZDS A. Húska ji chce dokonce zastavit), je věc hodná zápisu do učebnice politických paradoxů.Stejně, jako konec snu o federální mlčící většině, jsou i výsledky voleb realitou, kterou nepůjde jen tak změnit. Nemá už smysl opájet se přesvědčením, že voliči HZDS vlastně nevěděli, pro co hlasují. Slovensko v druhých svobodných volbách po pádu komunistického režimu rozhodlo, že s Čechy nechce žít ve společné federaci. To samo o sobě ještě není tragédie. Může ji ovšem vyvolat usilovné zavírání očí před fakty a snaha udržet Československo za každou cenu. Cesta z Evropy na Balkán je stále otevřená.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte