Nevyjasněné policejní vraždy
rozhovor s polským poslancem J.Rokitou
V 8O.letech shromáždil polský Helsinský výbor, tehdy ještě ilegální, případy cca 150 osob, jež zemřely za podivných okolností: jejich smrt byla připisována s velkým rozhořčením policii. Proto nový parlament ustavil v srpnu 89 komisi na jejich prošetření. Bylo to krátce po částečně svobodných volbách, měsíc před jmenováním první nekomunistické vlády T.Mazowieckého. Složení komise odráželo kompromis tehdejšího „kulatého stolu“.Logika věcí vedla poslance od vyšetřování záhadných úmrtí ke zkoumání pozadí vojenského stavu a k odhalování vztahů mezi bezpečností a komunistickým státem. O výsledcích této obdoby naší Komise pro vyšetřování událostí 17.listopadu hovoří třiatřicetiletý Jan M.Rokita, poslanec Demokratické unie (dříve za Solidaritu).
Pane poslanče, čím se zabývala vaše komise a jak postupovala?Za pomoci sboru expertů jsme zkoumali vyšetřování všech nejasných úmrtí v letech 81 až 89 spojených s policií. Tam, kde jsme zjistili, že vyšetřování bylo neregulérní, že aktéři zločinů byli úmyslně kryti, požádali jsme generální prokuraturu o postih prokurátorů, kteří vyšetřování vedli.Snažili jsme se také zjistit na ministerstvu vnitra konkrétní operační dokumenty, které by osvětlily nejdrastičtější události válečného stavu: hlavně střílení do lidí v Katovicích (důl Wujek) a v Lubině, kde zemřelo 12 osob. Ve většině případů ovšem důkazní materiál neexistuje, vyšetřování probíhalo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
