1990/23

Hrozící nedostatek obchodů a služeb v centru Prahy, tisícovka restauračních židlí, o které má být naráz chudší už tak málo "pohostinné srdce Prahy" - to jsou nejčastější argumenty proti zákonu o nájmu a pronájmu nebytových prostor.

V době, kdy komunistickým režimem zabavený nemovitý majetek a tím vytvořený tzv. státní domovní a bytový fond začal viditelně chátrat, byly koncem padesátých let založeny Obvodní podniky bytového hospodářství, dnes Bytové podniky.

Stejnojmenný dokumentárně esejistický film Stanislava Govoruchina se stal v Moskvě sjezdových dnů pravou senzací.

Všezahrnující občanské hnutí Solidarity se začíná diferencovat na několik velkých seskupení: ROAD, Dohodu středu, Fórum demokratické pravice. Relativně klidně nám tu před očima vznikají zárodky budoucích zřejmě velkých stran.

Ani ne před měsícem vítala Kanada Nelsona Mandelu jako bojovníka za práva původních obyvatel Jižní Afriky. Nyní má kanadská provincie Quebec těžkou hlavu s bojem svých vlastních původních obyvatel.

Když koncem července odjížděli Eduard Ševardnadze a James Baker do Irkutsku, aby tam jednali mimo jiné o Afghánistánu, byl od jejich schůzky očekáván rozhodující krok obou mocností k ukončení dvanáct let trvajícího konfliktu.

Odvaha redaktorů Mladé fronty se sice scvrkává tváří v tvář esům minulého režimu - naposledy dali šanci rozezpívat se bývalému řediteli rozhlasu Kvapilovi, aniž se zmohli na jedinou tvrdou protiotázku -, zato vyrůstají v heroje, když si na anonymní veřejnosti menších měst zkoušejí "nové postupy". 24.7. vyvěsili na Žižkově náměstí v Táboře rasistická hesla a o dva dny později se pochlubili, jak za to dostali od jednoho Roma pěstí.

Z mnoha ohlasů, dopisů, návštěv a telefonátů do redakce na nás dosedá mrazivý pocit. Opět se šíří strach, apatie, resignace. Ve většině podniků nadále setrvává staré vedení. Odborové organizace nefungují nebo jsou infiltrovány zkompromitovanými osobami.

Jak jsme se nedávno mohli dočíst v novinách (Pašeráci jsou na sladké, MF, 31.7.90), požádal jistý "polský kšeftař" jistou vedoucí blíže neurčené samoobsluhy "na Tanvaldsku", aby pro něj objednala třicet metráků cukru.

"Od sametové revoluce se vůbec nic nezměnilo. Soudruzi sedí stále na stejných židlích a smějí se pod vousy a s lidma si dělají co chtějí."... "Nebyla ta revoluce příliš něžná?

Jsem absolventem stavební fakulty ČVUT Praha, obor pozemní stavby, a v těchto měsících uplynul rok od chvíle, kdy jsme s mou ženou ukončili studium. Zatímco jsem byl na vojně, moje žena měla to štěstí, že zažila sametovou revoluci přímo v ulicích.

Stretnutie so starým priateľom z londýnského exilu, s popredným ruským abstraktným básnikom, ma naladilo retrospektívne, titulky československých novín tendenciu ešte posilnili.

Rozhovor s Ivanem M. Jirousem.

Dopisy od našich čtenářů.

Jeden z prvních požadavků po 17.listopadu bylo propuštění všech politických vězňů. U nejznámějších z nich se toho podařilo dosáhnout během týdne. U složitějších případů, týkajících se především vyzvědačství, to trvalo poněkud déle.

Existují zvuky, které se lehce spletou s jinými, podobnými. Odemykání a následné řachnutí vězeňského katru se však nedá splést s ničím. Vědí to obvinění a odsouzení, potvrdí to i jejich věznitelé.

Při bourání systému komunistické státní správy přišly první na řadu krajské národní výbory. Po krátkém intermezzu počátkem tohoto roku, kdy se uvažovalo o vyspravování této struktury novelizací zákona o národních výborech, se prosadilo rozhodnutí, že se bude bourat důkladně.