Ve středu 3O.května přijel do Prahy na dvoudenní návštěvu předseda litevské Nejvyšší rady, donedávna rovněž předseda Sajudisu Vytautas Landsbergis. Byla to jeho první cesta, kterou ve funkci předsedy podnikl na západ od Litvy. Pozval jej V.Havel, jako první mezi všemi prezidenty. Oficiální formulace zněla, že to byla „soukromá návštěva na osobní pozvání prezidenta V.Havla“. Ještě že zná jazyk diplomacie tolik odstínů.Toho samého dne, kdy z Moskvy odjížděl do Prahy předseda litevského parlamentu, odlétal odtamtud i další státník, sovětský prezident, na summit s G.Bushem. A toho samého odpoledne přijímal v Praze čs. prezident nového sovětského velvyslance. Ten prý proti Landsbergisově návštěvě Prahy nijak neprotestoval.V.Landsbergis, jemný, kultivovaný pán středního věku, působí dojmem usedlého profesora, jaké znala předválečná Evropa: trojdílný oblek, kulaté brejličky, šeplavý hlas, pomalá dikce, kterou občas přeruší suchý smích. Hovoří slušně anglicky, s polštinou se ale přece jen cítí volněji. Povoláním muzikolog, jeho žena klavírní virtuos. On sám nebyl snad nikdy sovětským režimem vězněn, jeho žena však strávila devět let v koncentráku na bajkalském ostrově Falkon. Důvod: kromě toho, že Sověti násilím vysídlili celou vesnici, byli její rodiče zámožní rolníci. To pak člověk vidí sovětský systém jinak než perestrojkový tajemník, chráněný nomenklaturní hradbou.
Pane předsedo, toto je Vaše první zahraniční cesta v prezidentské funkci?
Druhá, moje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
