Žádná změna k lepšímu

Dosluhujícího gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho lze obvinit z ledasčeho, jen ne z absence vize. Před deseti lety stanul tehdy šestatřicetiletý Saakašvili v čele růžové revoluce a stal se nejmladší hlavou státu na světě. Jeho země byla traumatizovaným a hroutícím se státem. Prezident ji během následujících deseti let provedl duševním přerodem, zmodernizoval ji, zbavil ji sovětského dědictví a vrátil ji zpět na mapu světa. Zároveň vedl a prohrál válku s Ruskem, rozdrtil opozici, opanoval média, zasahoval do výkonu spravedlnosti a monopolizoval si moc.

„Ve snaze urychleně nastolit novou realitu na pozadí domácího i vnějšího ohrožení jsme leccos uspěchali a určitě jsme se dopouštěli chyb,“ prohlásil Saakašvili v projevu na rozloučenou v OSN. Za tyto chyby zaplatil prohrou v loňských parlamentních volbách ve prospěch Gruzínského snu, koalice vedené samotářským šestapadesátiletým miliardářem Bidzinou Ivanišvilim, který své jmění nabyl v Rusku. Řada Gruzínců měla z rozbití Saakašviliho mocenského monopolu radost.

Obavy z voleb

Sedmadvacátého října si Gruzie bude volit nového prezidenta, jehož pravomoci budou omezeny novou ústavou, která zemi změní z prezidentské na parlamentní republiku. Ovšem místo nadšení a naděje je ovzduší v Tbilisi plné obav. Vedoucím kandidátem je bývalý ministr školství Georgij Margvelašvili, jehož nejvýraznější kvalitou je nedostatek politických zkušeností či ambicí. Ivanišvili si ho vybral místo Iraklije Alasaniji, schopného, prozápadně orientovaného ministra obrany, kterého vytrestal za jeho prezidentské ambice. Následuje kandidát Sjednocené národní strany (UNM) Michaila Saakašviliho David Bakradze, bývalý předseda parlamentu s tichým hlasem, který se snaží působit klidným dojmem a dosahuje volebních preferencí kolem 18 procent.

Dále je tu populistka Nino Burdžanadzeová, kterou Ivanišvili uznává jako životaschopnou opoziční sílu. Někdejší spojenkyně Saakašviliho se stala jeho nejzarytější odpůrkyní. Poté, co si zadala s Moskvou, a po násilných střetech v Tbilisi byla považována za politickou mrtvolu. Řada Gruzínců se nyní obává, že neblahá minulost opět vystrkuje růžky. Její výrazná kampaň oslovuje ty, kdo Ivanišviliho považují za příliš měkkého vůči Saakašvilimu. Přestože její preference nedosahují ani 10 procent, Burdžanadzeová prohlašuje, že jakýkoli jiný výsledek než vítězství bude svědčit o zmanipulování voleb. Také může nastat druhé kolo a mohou se ozvat hlasy volající po nových parlamentních volbách.

Největší nejistotu však kolem sebe šíří Bidzina Ivanišvili. Minulý měsíc zemi šokoval, když oznámil, že po prezidentských volbách složí funkci ministerského předsedy, aby se mohl soustředit na upevňování občanské společnosti. Členové Ivanišviliho koalice včetně zadumaného předsedy parlamentu Davida Usupašviliho si nejspíš oddechli, stoupencům Saakašviliho to ale dělá starosti. „Ivanišvili hodlá zůstat u vesla, a přitom nechce nést odpovědnost. Je tu nebezpečí, že s jeho odchodem vznikne mocenské vakuum, které by mohlo vyústit v chaos,“ tvrdí jeden z lídrů UNM Giga Bokerija.

Gruzínští voliči, kteří doufali v tučnou injekci z Ivanišviliho peněz, se cítí podvedeni: přibližně 70 procent z nich jeho předčasný odchod neschvaluje. Ivanišvili se dostal k moci díky slibům, že zajistí dodržování zákonů a vytvoří pracovní místa. Šlo mu však především o to, aby zničil Saakašviliho a jeho stranickou mašinerii, k čemuž často neváhal použít prostředků selektivní justice. Bývalý ministr vnitra Vano Merabišvili byl zatčen a držen ve vazbě, zatímco jeho soud byl opakovaně odročován. Na základě vykonstruovaných obvinění bylo uvolněno z funkce či zatčeno i několik starostů z místních organizací UNM.

Kritici tvrdí, že Ivanišvili ve snaze zničit Saakašviliho dědictví rozvrátil mechanismus vládnutí. V zásadních otázkách, jako jsou pracovní příležitosti nebo územní celistvost, žádného velkého pokroku dosaženo nebylo. Gruzínská ekonomika stagnuje, zdroje přímých zahraničních investic vysychají a ve vesnicích okupované Jižní Osetie ruští vojáci vytyčují ostnatým drátem nové hranice. Stupňuje se politický tlak vyvíjený na sdělovací prostředky. Již dvě politické talk show byly staženy z vysílání. Bidzina Ivanišvili se nedávno na setkání s gruzínskými novináři ostře ohradil proti kritickému zpravodajství. (Ivanišvili a většina ministrů jeho kabinetu týdeníku The Economist odmítli poskytnout rozhovor.)

Optimisté odcházejí

Nejvíce znepokojivé je, že Ivanišvili v gruzínské společnosti rozvířil temné síly, včetně ultrapravicových nacionalistů a napůl zločineckých skupin, které v poslední době rozpoutaly ošklivé pouliční nepokoje proti homosexuálům na obranu „tradičních ortodoxních hodnot“ proti zhoubnému vlivu Západu. Rozmáhá se protiarménská a protimuslimská rétorika. Zemí se potulují trestanci propuštění z věznic.

„Všechno, proti čemu jsme bojovali, je zpátky. Minulá vláda se nám omrzela, jenže s touhle jsme si rozhodně nepomohli,“ konstatuje redaktorka politického časopisu Liberali Šorena Šaverdašviliová. Hodně mladých Gruzínců ovlivněných Západem má pocit, že jejich země dělá krok zpátky. Ivanišviliho snaha prezentovat uplynulých deset let jako neúspěch je ale urážkou tvrdé práce minulé vlády. Před deseti lety se do Gruzie vrátilo mnoho studovaných emigrantů plných optimismu. Ti samí lidé teď mluví o odchodu. 

© 2013 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.