Nigerijský ananas k snídani, k obědu quinoa z Peru a japonské suši k večeři. Když britský ekonom David Ricardo před dvěma sty lety hlásal nutnost specializace a volného obchodu, zdála se představa, že by se jednou díky mezinárodnímu obchodu se službami a zbožím taková kosmopolitní strava stala běžnou záležitostí, značně nereálná.
Dnes nám podobně blouznivé mohou připadat jiné scénáře: norská vládní agentura spravuje alžírské státní investiční fondy; německá policie dohlíží na bezpečnost v ulicích Bombaje; Dubaj funguje jako soudní dvůr pro celý Blízký východ. Splní-li však nejnovější vývoj očekávání, mohou se tak bláznivě znějící možnosti jevit mnohem pravděpodobnější. Čím dál více států si navzájem poskytuje nejrůznější služby – od poradenství pro zákonodárce až po řízení určitých služeb. Následují v tom příklad obchodních společností, které už dávno řadu svých činností zajišťují subdodavatelsky. Stojíme snad na počátku éry G2G?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
