Olomoucké nakladatelství s výmluvným názvem Burian a Tichák kromě časopisu Listy vydává i knihy. A jsou to tituly, které neaspirují na umístění v žebříčku prodejnosti, ale z pohledu přínosu pro českou kulturu je jejich ediční plán na metál.
Třeba už jen proto, že ty knížky vycházejí vesměs bez grantové podpory. Zato se našly dvě soukromé firmy, které se rozhodly podpořit počin tak podivuhodný, jakým je kniha s mnohoslovným názvem
Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech.
Podtitul
Zápisky Vítězslava Nezvala a jiné dokumenty k smrti Konstantina Biebla
přesně vystihuje povahu knihy – ano, kniha se vrací do temných padesátých let a pokouší se znovu osvětlit, oč se snažili už mnozí – jaké okolnosti stály za Bieblovým pádem z okna do ulice Na Výtoni dne 12. listopadu 1951.
V pozadí knihy stojí Milan Blahynka a David Voda, kteří se v tiráži skromně označují jako editoři, ač jejich vklad do knihy je mnohem větší, než bývá u editorství zvykem. Jedná se totiž o knihu podivuhodnou – v podstatě jde o svérázně pojatý komentář k Nezvalovým zápiskům, které byly objeveny roku 2004 v souvislosti s chystanou výstavou o Nezvalově vztahu k výtvarnému umění v olomouckém Muzeu umění. Avšak komentář nabobtnal do takových rozměrů, že spíše by se dalo mluvit o antologii literárních i jiných textů k smrti Konstantina Biebla.
Třetí rovinu textu tvoří strhující, téměř kriminalistické líčení okolností Bieblovy smrti a empatický vhled do měsíců, které mu předcházely. Nezvalovy zápisky se v tomto světle jeví jako fascinující dokument s přesahem do dnešní doby – Nezval roku 1951, neznámo jak, vypátral jedinou přímou svědkyni Bieblova pádu, a stejnou ženu se editorům podařilo kontaktovat roku 2009. Ukazuje se, že sám Vítězslav Nezval měl začátkem padesátých let obavy o svůj život – a ty kožené kabáty z titulu, patřící tajným agentům státní bezpečnosti, mohly být stejně tak noční můrou Bieblovou i Nezvalovou.
Knihu s tak nesnadným názvem i pojetím není snadné číst, chybí klíč či jinak – každý čtenář si jej musí vybrat sám. Jedná se o dokument i bieblovskou čítanku v jednom.
Pečlivost editorů vedla až k mírným absurditám v závěrečném rejstříku, kde najdeme položky typu „nějaká herečka, s níž se KB údajně stýkal v Praze“. Básně i jiné texty zaobírající se jakýmsi až mýtem Bieblovy smrti jsou četbou neméně dobrodružnou než zmíněné Nezvalovy zápisky. Bieblovská recepce v knize sahá až do poloviny devadesátých let k básni Nový Íkaros Jiřího Kuběny, překvapivě však opomíjí báseň Antonína Brouska Český ráj. Památce Konstantina Biebla ze sbírky Zimní spánek.
A ten padající harlekýn z titulu? Objevuje se na obálce knihy, která reprodukuje Obraz 1932 Jindřicha Štyrského. Obraz, který visel v pokoji Konstantina Biebla, od jehož smrti před měsícem uplynulo šedesát let.
Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech. Zápisky Vítězslava Nezvala a jiné dokumenty k smrti Konstantina Biebla. Burian a Tichák, Olomouc 2011
Radek Malý (1977) je autorem poezie, dramat a knížek pro děti. Také překládá poezii z němčiny. Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
